Václav Havel ho předehrou sametové revoluce. Na „přehlídku nezávislé československé kultury“ přijely do polské Wrocławi dva týdny před 17. listopadem tisíce Čechů a Slováků.
V euforické atmosféře Čechoslováci ve Wrocławi naživo sledovali vystoupení exilových písničkářů, které doma mohli poslouchat pouze ilegálně na vlnách Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky nebo na nahrávkách nevalné kvality.
Hvězdou festivalu byl bezpochyby Karel Kryl. Zejména kvůli němu se v dušičkovém počasí pokusilo překonat těžce střežené česko-polské hranice tisíce Čechů. V pátek 3. listopadu 1989 večer vystoupil na pódium Teatru Polskiego a už jeho první slova před sklidila mohutný aplaus: „Dobrý večer po dvaceti letech.“
Solidarita s nesvobodnými Čechy
„To divadlo bylo naprosto plné, lidé seděli na podlaze i na schodech,“ atmosféru koncertu František Janouch, zakladatel exilové Nadace Charta 77, který se podílel na organizaci festivalu spolu s Polsko-československou solidaritou a wrocławskou pobočkou Nezávislého svazu studentů.
Nápad představit necenzurovanou českou kulturu se zrodil po červnovém vítězství Solidarity. Poláci se v roce 1989 jako první v sovětském bloku zbavili komunistické vlády a polští disidenti chtěli pomoci svým československým přátelům. A tak se na schůzce nedaleko Králického Sněžníku domluvili zorganizovat festival, na kterém by vystoupili českoslovenští exiloví umělci a intelektuálové.
Volba padla na odbojnou metropoli Dolního Slezska Wrocław (česky Vratislav), v níž od srpna 1980 působila jedna z nejsilnější a nejaktivnějších organizací Solidarity. Mezi českými a wrocławskými disidenty navíc panovaly přátelské osobní vztahy. Třídenní československá přehlídka byla koncipována jako doprovodný program mezinárodního semináře Střední Evropa. Kultura na rozcestí – mezi totalitarismem a komercialismem.
Opět česká Vratislav
Na jejím programu pracoval František Janouch s wrocławskými partnery a vedoucím Československého dokumentačního střediska v bavorském Scheinfeldu Vilémem Prečanem. Ten si během telefonních hovorů poznamenal jména více než sto deseti případných hostů. Na seznamu se ocitla jména exilových písničkářů, spisovatelů a komunisty nejnenáviděnějších představitelů opozice v zahraničí.
"Bylo to setkání politického a písničkářského exilu ve spolupráci s wrocławskou univerzitou,“ vzpomínal jeden z pozvaných, písničkář Jaroslav Hutka, který dorazil do Wrocławi vlakem přes východní Německo spolu s písničkářem Vlastou Třešňákem.
„V centru Wrocławi se v ty dny mluvilo spíše česky než polsky,“ vzpomínal František Janouch, který zahájil seminář o české kultuře v nádherné barokní Aule Leopoldinum Vratislavské univerzity, jejíž budova nápadně připomíná pražské Klementinum, a tedy i společnou historii Prahy a tehdejší Vratislavi pod vládou Habsburků
Více než učené referáty ale účastníky semináře zaujali lidé, o kterých slýchali z vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky, a konečně je viděli živé – Karla Schwarzenberga, Karla Hvížďalu, Viléma Prečana, Pavla Kohouta, Jana Pelce a mnohé další. Ve zcela svobodné atmosféře si mohli nakoupit české knihy vydané v zahraničí, jít na promítání filmů Miloše Formana, Jiřího Mencla či Věry Chytilové.
Polská pohostinost
Večer 3. listopadu nastala chvíle, kvůli které přijelo mnohonásobně více Čechů (a Slováků), než organizátoři očekávali – koncert Karla Kryla a dalších exilových, ale i českých písničkářů. Organizátoři se proto obrátili na obyvatele Wrocławi, aby poskytli ubytování těm, kteří se nevešli do připravených církevních a vysokoškolských ubytoven.
„Kolem divadla byl dav Poláků, kteří vykřikovali, kdo z Čechů nemá kde spát, že ho vezmou domů. Jak o nás, tak o tom publikum se příkladně postarali, a víceméně jim za to dodneška nikdo pořádně nepoděkoval,“ domnívá se Jaroslav Hutka, který vystoupil s Vlastou Třešňákem až na sobotním koncertu.
Euforickou atmosféru festivalu narušily pouze zprávy o desítkách lidí zadržených na hranicích, včetně několika účinkující. Do Polska se nedostali písničkáři Jiří Dědeček, Karel Plíhal, Vladimír Merta a ani brněnští divadelníci s premiérou hry Václava Havla Audience. Sám Václav Havel se do Wrocławi ani nepokusil vyjet. Věděl, že by se přes hranice nedostal. Pro účastníky alespoň natočil vzkaz a shromažďoval informace o zadržených a poté podal protest.
Neprostupná hranice
Přes hranice se nedostala ani díla mladých výtvarníků a sochařů, a tak byly na výstavě „Československo – Umění mladé generace“ k vidění pouze prázdné rámy s popisem děl.
„Hodně lidí vyházeli z vlaku, jiným se do Wrocławi podařilo dostat přes NDR,“ popsala zákrok proti účastníkům festivalu ve vlaku Bohemia Ewa Klosová, Polka žijící v Praze, která pomáhala organizovat ukrývání disidenta Stanislava Devátého na podzim 1989 právě ve Wrocławi.
Tvrdý postup proti účastníkům festivalu ani v nejmenším nenaznačoval, že se situace rychle změní i v Praze. Když písníčku Jaroslava Hutky Náměšť zpívali společně ve Wrocławi všichni přítomní písničkáři s prsty vztyčenými do vítězství symbolu, nikoho nenapadlo, že se všichni setkají za tři týdny v Praze a budou hrát pro statisíce demonstrujících.
„Někdo na konci vykřikl ‚tak za čtrnáct dní v Praze!‘,“ vzpomínal Jaroslav Hutka s tím, že byl k této prognóze velmi skeptický, stejně jako jeden z účastníků, Radomír Daněk. Domů se vracel přes NDR a čeští celníci ho podrobili prohlídce, při které našli vstupenku z Wrocławi.
„Musel jsem se vysvléct do naha a předklonit. Dívali se mně do zadku. Nešlo o nic jiného než o ponižování. Když procedura proběhla, tak mně řekli, že budu předvolán na pasové. Vjel jsem do Československa a všude viděl ty nápisy jako ‚S KSČ na věčné časy‘ a bylo mně strašně těžko. Věděl jsem, že přijdu o pas, už nikam nevycestuji.“
Dva týdny poté se na shromáždění na Albertově sešlo 15 tisíc lidí, kteří nepřišli jen uctít památku Jana Opletala. Volali po svobodě a mnoho z nich mělo na klopách odznáčky právě z wrocławského festivalu, kde se svobody krátce nadechli.
„Uwaga! Czesi!”
Ačkoli si Václav Havel uvědomoval význam wrocławského festivalu a nazval ho předehrou sametové revoluce, v Československu se o něm stále málo ví. Na rozdíl od našich polských sousedů, kteří si ho nadšeně připomínají při každém kulatém výročí. Letos se ve Wrocławi konal několikadenní festival (20.–27. listopadu) s názvem Uwaga! Czeszi! (Pozor! Češi!) a v Praze ho připomíná Polský institut.
„Výročí festivalu ve Vratislavi je nejdůležitější společné česko-polské výročí v letošním roce. Je to jedná z událostí, které vytvářely současnou střední Evropu. Nešlo jen o lokální událost,“ říká ředitel Polského institutu Maciej Ruczaj.
„Právě v Praze se naplno projevila energie a naděje, kterou shromáždilo české publikum ve Vratislavi dva týdny před tím Myslím si, že tyto dvě události a tyto dvě města jsou v tomto smyslu hluboce propojená.“
Článek vznikl ve spolupráci s Polským institutem, který připravil o festivalu tento dokument: