Český Marco Polo, pokrokový architekt nebo pracovitá členka Sokola. Kniha Moravané ve světě vypráví sedm životních příběhů o tvrdé práci a vybudování nové existence od nuly. Autor a badatel Martin Nekola jí chce inspirovat mladší generaci.
Proč jste se u své nejnovější knihy i předchozích projektů rozhodl pro formu komiksu?
Fenoménu Čechoslováků v cizině se věnuji už dlouhodobě. Často jezdím přednášet a poměrně hodně publikuji. Abych jako badatel oslovil mladé lidi, a hlavně studenty, nemůžu jim podsouvat odborné statě a články s poznámkovým aparátem. To by mi omlátili o hlavu. Mnohem atraktivnější a odlehčenější jsou pro ně právě komiksy jako Moravané ve světě, které vycházejí i v anglickém jazyce. Už teď mám zpětnou vazbu z ciziny, že to děti vážně baví.
Kniha popisuje sedm různých životů. Existuje mezi nimi nějaká dějová linka, která je propojuje?
Mě na našich krajanech fascinuje především to, jak se dokázali prosadit ve zcela novém a neznámém prostředí. Odešli z domova, museli začít úplně od nuly a zvládli to. Všemi těmi příběhy se vine především jejich odhodlání, pracovitost a píle. Samozřejmě roli hrál i fakt, že ve správný čas narazili na správné lidi. U našich hrdinů se ukázalo, že když měli vizi, tak se jim i přes počáteční neúspěch naplnila. Jsou to fascinující osudy, které skoro nikdo nezná. Proto je chci představovat dál.
„Celý svůj úspěch vybudovali na zelené louce.“
Všechny osudy vašich hrdinů jsou velmi poutavé. Máte i přesto nějakého oblíbence?
Velmi mě zaujal příběh pana architekta Jana Hirda Pokorného. Žil v New Yorku a byl průkopníkem ochrany památek. Dříve se v Americe vůbec nehledělo na zachování historických budov. Jakmile se dům dostal do havarijního stavu, jednoduše ho strhli a na místě postavili něco nového. A právě pan Pokorný přišel se zcela novým konceptem, že by se některé historicky významné budovy měly zachovávat a renovovat. Tím se nesmazatelně zapsal do dějin newyorské architektury.
Každým hrdinou knihy se zabýváte od jeho narození až do smrti. Co vaše bádání obnáší a dá se vůbec říct, kolik času zabere jeden životní příběh času?
Vždy je to proces na několik let. U pana architekta Pokorného jsem měl část materiálů už dlouho uloženou v počítači a postupně ji doplňoval dalšími poznatky z cest. Navštívil jsem jeho syna v Seattlu, který mi ukazoval rodinné fotografie, deníky a zápisky. Do Ameriky jezdím přibližně třikrát do roka a potkávám se s krajany, bádám a přednáším. Často komunikuji i po mailu s lidmi, kteří naše hrdiny znali, takže se asi nedá říct, jak dlouho můj výzkum trvá.
„Snažím se nalákat studenty, aby jednoho dne šli v mých stopách.“
Máte dojem, že už se vám v zahraničí podařilo vystopovat většinu našich krajanů?
Určitě ne. To je práce pro stovky badatelů. Jedná se o nekonečný příběh, protože Čechů a Slováků byly v cizině desítky, ne-li stovky tisíc. Z přednášek na středních školách mám zkušenost, že studenti na začátku usínají v lavicích. Ale ke konci mají oči navrch hlavy a osudy našich pamětníků jim přijdou poutavé. V osnovách škol na takové příběhy není čas. Občas za mnou pak přijdou s tím, že by o nějakém člověku rádi napsali třeba seminárku. To je pro mě ta největší odměna.
Kromě komiksu Moravané ve světě vyšli také Čechoslováci anebo Pražané ve světě, a tak mě napadá, jestli se můžeme těšit třeba na Slezany ve světě? Nebo i jiné rodáky?
Tam se fantazii meze vůbec nekladou. Poměrně širokou působnost mají krajané například z Českých Budějovic a celých jižních Čech, takže bych právě je rád představil formou nového komiksu. Další zajímavou skupinou jsou čeští Němci, kteří v různých obdobích dějin odešli z naší země. Dostali se do všech možných koutů světa a prosadili se v mnoha oborech. Tohle téma si určitě zaslouží zpracovat a už se na něj moc těším.
Existuje Čech nebo Slovák, u kterého vaše bádání začalo?
Já jsem původně studovaný politolog, ne historik, takže mě vždy zajímaly dějiny politických stran nebo třeba volebních systémů. Disertační práci jsem napsal o Petru Zenklovi, což byl náš významný politik, který působil i v Americe v rámci demokratického exilu. Při pátrání po jeho osudu se ukázalo, že o něm není téměř nic známo. Jel jsem do Chicaga procházet jeho osobní archiv a při tom jsem narazil na spoustu dalších významných osobností.
Tehdy jste tedy odstartoval pátrání po osudech našich krajanů?
Ano, přesně tak. Najednou se nabalila spousta zajímavých příběhů, organizací, událostí a já jsem pochopil, že mě bude exil po roce 1948 hodně bavit. Do toho mě začalo zajímat, jak to vypadalo v Kanadě, Británii nebo Austrálii a jsme zase na rozcestí… Dá se tomu všemu věnovat desítky let. Právě proto bych opravdu rád inspiroval mladou generaci ke stejné práci.
Vy jste i koordinátorem projektu The Czechoslovak Talks. Vnímáte nějaký hlavní rozdíl mezi pamětníky právě z The Czechoslovak Talks a z Paměti národa?
Naše metoda určitě není jedinečná a rozhodně se nechceme porovnávat s Pamětí národa, která má své pamětníky velmi detailně zpracované. My se snažíme zaměřovat na moment, kdy lidé odešli z naší země a museli začít zcela novou existenci někde v cizině. Zabýváme se tím, jak se našim krajanům podařilo vybudovat svůj úspěch i přes všechny nelehké překážky. Byli bychom rádi, kdyby tyto příběhy inspirovaly naši mladou generaci.
Projekt The Czechoslovak Talks shromažďuje životní příběhy československých krajanů ve světě. V jeho rámci vzniklo několik vzdělávacích historických komiksů s příběhy našich rodáků. Dva z nich s názvy Pražané ve světě a Moravané ve světě najdete na našem e-shopu Paměti národa v českém i anglickém jazyce.