Geordanys Lobaina Matos
* 1981
-
„Výpadky elektřiny nás dostávají na dlažbu. Není to jen můj případ. Potýká se s tím každý, kdo podniká, a potřebuje k tomu proud. U mě konkrétně to znamená, že normálně jsem míval otevřeno třeba čtrnáct hodin denně. Jenže když vypadává proud, může být otevřeno dejme tomu čtyři, pět hodin. To znamená, že člověk je odkázaný na příbuzné, kteří žijí v zahraničí a mají třeba možnost koupit vám a poslat generátor… nebo si ho pokusíte vyrobit, a to se zase bavíme o tom, že padáte do toho korupčního prostředí. Třeba teď mám obrovský dluh. Splácím sto padesát tisíc pesos, protože jsem se rozhodl odpojit se od vedení a napojit se na podzemní rozvody. Teď mám jistotu, že budu mít proud. A tohle všechno je nakonec to lepší řešení, protože koupit si generátor by mě vyšlo na nějakých tisíc dolarů a takové peníze teď nemám. Spočítal jsem si to a rozhodl jsem se radši připojit na podzemní rozvody, protože v části Staré Havany nejsou výpadky díky podzemním rozvodům tak časté. Díky tomu může pracovat, vydělávat a pomalu splácet dluh. V opačném případě bych měl otevřeno tři, čtyři hodiny denně a nakonec bych to musel stejně zavřít.“
-
„Tak například… do mé kavárny pravidelně dochází hygienická kontrola. Má se za to, že by měli přicházet vždy jednou za tři měsíce. Jenže oni chodí každý měsíc. Když se objeví, není to o tom, že byste jim nabídli zadarmo kávu, udělali chleba nebo koktejl, a bylo to vyřešené. Oni přicházejí s jiným záměrem. Jejich platy jsou nízké, a tak si chtějí přilepšit. Já musím každému takovému inspektorovi pokaždé vyplatit tisíc pesos. A je úplně jedno, že mám všechno v nejlepším pořádku. Oni se vynasnaží a najdou ten nejmenší detail, jen by vás mohli přimáčknout ke zdi.“ // A takhle je to všude. Korupce je všudypřítomná. Když potřebujete vyřídit nějaké papíry, řeknou vám, že to potrvá. Dáte jim úplatek a věci se dají hned do pohybu. Papíry máte další den. Korupce tady na Kubě zkrátka není otázkou volby, je to nutnost k přežití.“
-
„Drželi jsme stráž ve věžích, na očích brýle. Tehdy docházelo k různým provokacím, vojáci na hranici si stahovali kalhoty a podobně… My jsme se drželi jednoduchého pravidla, nesměli jsme se nechat vyprovokovat. Jenže v zaminované zóně se občas pásli krávy a osli a jejich pohyb skončil výbuchem. Vojáci to vyhodnotili jako provokaci a stříleli. Při jednom takovém incidentu dostal kulku chlapec, který stál zrovna na věži na stráži. Vystřelili na něj ze základny a on na místě zemřel.“
-
„Na samém začátku mého života ještě otec pracoval v mlékárně, v čehož důsledku jsme měli jakžtakž solidní stravování. Brzy poté na nás ale plnou silou dopadlo zvláštní období a to už byl jiný příběh. Otec se musel sakra otáčet, abychom měli co jíst. Jenže my jsme jako malí caparti, což jsme v té době stále byli, netrpěli nějakým extrémním pocitem nedostatku. Neměli jsme potuchy o tom, co znamená žít v hojnosti, a tak nám to zkrátka ani nechybělo. Náš svět byl omezený, žádné technologie, skoro žádný majetek, a byli jsme v klidu, skutečně šťastní. Ovšem je třeba zdůraznit, že ty podmínky byly ve skutečnosti tvrdé. Někdy nebylo co jíst a v ulici tehdy nebyl přívod plynu, takže jsme chodívali několik kilometrů do lesa a tam jsme sbírali dřevo, abychom doma zatopili pod hrncem. Na záchod jsme museli daleko k vodě.“ // „ Vzpomínám si, jak jsme hrávali baseball s podomácku vyrobenými pálkami a míčkem ze smotaných ponožek. Hodně času jsme také trávili hrami s káčou a v noci, když vypadl proud, což bylo téměř každý večer, jsme využívali temno k tomu, že jsme si hrávali na schovávanou.“
-
Celé nahrávky
-
Cuba, 01.01.2025
(audio)
délka: 01:09:22
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Korupce na Kubě není otázkou volby, ale nutnost k přežití
Geordanys Lobaina Matos se narodil 30. dubna 1981 ve městě Baracoa v provincii Guantánamo. Během dětství jeho rodina nikdy neoplývala bohatstvím. Dá se ale říci, že díky otcově pozici v mlékárně se v prvních letech jeho života na stole tu a tam objevily i potraviny, o kterých v takové míře většina ostatních obyvatel ostrova ani nesnila. Tomu ale učinila přítrž hluboká společensko-ekonomická krize po pádu komunismu ve východní Evropě. Geordanys si dobře pamatuje, jak se Kubánci tehdy všemi možnými způsoby snažili obohatit svůj zoufalý jídelníček a přežít dobu, která se kvůli fatálnímu nedostatku podepsala na velké části populace. Lidé vymýšleli pokrmy na základě jinak nepoužitelných surovin, jen aby měli co do úst. V té době musel chodit několik kilometrů pěšky do lesa pro dříví, protože ve městě nebyl zavedený plyn na vaření do domácností. Navzdory všemu tomuto nedostatku prožíval vesměs radostné dětství. Chlapci si krátili čas hrami, nejčastěji improvizovaným baseballem, káčou nebo využívaly opakované výpadky elektřiny po večerech ke hře na schovávanou. Geordanys byl příkladný student se skvělým prospěchem. Na druhém stupni už se musel účastnit nucených prací v zemědělství a žít na internátě, kde ho jeho rodiče s vypětím veškerých sil navštěvovali, což se nedá ani zdaleka říci o všech ostatních dětech. Snil o studiu medicíny, nicméně to se mu kvůli bezútěšné ekonomické situaci v rodině nesplnilo. Místo toho si vybral matematiku a nakonec téměř dokončil i vysokoškolská studia informatiky v Havaně. Mezitím prošel roční povinnou vojenskou službou, která se v jeho případě odehrávala na hranici s americkou základnou Guantánamo. Patřil do skupiny, která se starala o minová pole. V tomto období byl bohužel svědkem několika tragických událostí, které pramenily z provokací na hranici, a několikrát skončily smrtí některých z jeho kolegů. Po vojenském výcviku se vrátil do Havany, kde plánoval dokončit vysokoškolské studium. Během prvního semestru posledního ročníku ale hurikán srovnal se zemí dům jeho rodičů a on proto ukončil studium a začal pracovat jako pouliční prodavač, aby pomohl zmírnit zátěž způsobenou ztrátou domova. Po nějaké době se rozhodl, že se pokusí vybudovat v Havaně kavárnu. S pomocí příbuzných a přátel se mu podařilo sehnat, pronajmout a vybavit prostory. Navzdory neustálým komplikacím, se kterými se potýkají takřka všichni, kteří se na Kubě rozhodnout pustit se do soukromého podnikání, se nehodlá vzdát a pokračuje v budování svého snu.