MUDr. Mgr. Ivan Langer

* 1967

  • „My jsme žili před rokem 2006 v situaci, kdy pořád ještě existovala část naší minulosti, ke které neměl nikdo přístup. Existovalo obrovské množství složek, archivů a dokumentů o fungování Státní bezpečnosti a nejen StB v té úzké formě, které byly zavřeny v archivech ministerstva vnitra. A jak jsem později zjistil, tak byly stále ještě v roce 2006, když jsem nastupoval na ministerstvo vnitra, spravovány bývalými příslušníky Státní bezpečnosti, což byl pro mě absolutní šok. Takže Otevřená minulost byl projekt, kdy jsme si říkali: A dost. Prostě ne, že může být zveřejněno jen něco, když k tomu dostanete povolení, ale musí být zveřejněno všechno kromě určité části, která je jasně specifikovaná, protože souvisí s otázkou národní bezpečnosti a jako taková musí být utajovaná. To znamená, že se zase překlopilo schéma. Vše je veřejné a část je utajená. Ne že vše je utajené a jen část dle libovůle organizace, ministerstva, může být zpřístupněna.“

  • „Povedlo se a hala se zaplnila do posledního místa. Dlouhý stůl, tam akademičtí funkcionáři a povídali a povídali a povídali. Pár z nás tam sedělo s nimi. Celé to spělo k tomu dostat do ztracena a hlavně nepřipustit, aby se studenti zorganizovali, aby vůbec k něčemu takovému došlo. Myslím, že zlomovým vystoupením, které nám dodalo odvahu, bylo vystoupení pana profesora Jařaba. Pak se to prostě tak nějak celé semlelo. Já si vzpomínám sám na sebe. To byla možná moje historická role, kdy stojím u mikrofonu a říkám: ,Prostě se bude hlasovat, jestli se do stávky půjde, nebo nepůjde, a basta.‘ Teď byla otázka, jak hlasovat. Plná hala a zvedat ruce? Kdo to bude počítat a jak se rozhodne? Člověk netušil, jak to dopadne a jak jsou rozdány síly. Nicméně tím, že tam vystupovali umělci a další spolužáci, tak to člověk cítil, že by to mohlo dopadnout dobře, ale bylo potřeba, aby to dopadlo tak dobře, aby to bylo nezpochybnitelné. Žádné hlasování a papírky do urničky a podobně. Tak mě napadlo, že to udělám tak, že jsem všem řekl, aťsi stoupnou, a ti, kteří chtějí jít do stávky, aby si sedli. To byl velmi zajímavý psychologický moment, protože kdyby to bylo naopak, kdyby si měli ti, co chtějí jít do stávky, stoupnout, tak by se ti, co nechtějí jít, schovali a ti, kteří by vstali, tak by riskovali, že tam zůstanou obrazně řečeno jako kůl v plotě. A hlavně by se to špatně počítalo, kdo sedí a kdo stojí. Tak jsem to udělal naopak. Kdo souhlasí, kdo chce jít do stávky, sednout, a byl to neuvěřitelný příběh, kdy jste viděli halu, jak těch pár jednotlivců, možná dohromady desítek lidí, stojí jako jakešovské kůly v plotě. A bylo rozhodnuto a jde se do stávky. A pak začal ten úžasný děj mnoha a mnoha dnů a nocí prožitých mimo jiné na filozofické fakultě.“

  • „Maminka pocházela z rodiny kulaků, které v padesátých letech ze dne na den vyhnali ze statku ve středních Čechách. Děda byl zavřený ve vězení a babičku se dvěma dětmi posadili na žebřiňák a odvezli do Podkrkonoší, kde pak dlouhá léta všichni žili v dřevěnici. Já si to pamatuji, protože jsem se tam byl několikrát podívat. Samozřejmě suchý záchod, bez elektřiny a bez vody. Vlastně potok protékal částí domu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 07.01.2019

    (audio)
    délka: 03:13:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Strašně důležité byly studentské emoce, které zasáhly srdce lidí a otevřely jim mysl

Ivan Langer v roce 2018
Ivan Langer v roce 2018
zdroj: Vít Lucuk

Ivan Langer se narodil 1. ledna 1967 v Olomouci. Po studiu na Slovanském gymnáziu v Olomouci se rozhodl pro medicínu. V roce 1985 nastoupil na Vojenský lékařský a výzkumný doškolovací ústav Jana Evengelisty Purkyně v Hradci Králové. Nakonec si ale kariéru v armádě rozmyslel, a místo studia tak musel absolvovat dvouletou povinnou základní vojenskou službu. Poté ho v roce 1987 přijali na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V revolučních listopadových a prosincových dnech roku 1989 byl členem univerzitního a celostátního stávkového výboru studentů. V roce 1991 vstoupil do Občanské demokratické strany (ODS), za niž byl v roce 1996 zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. V letech 1998 až 2002 a 2004 až 2010 zastával funkci místopředsedy ODS a v letech 1998 až 2006 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny. Od září 2006 do května 2009 byl ministrem vnitra a v období od září 2006 do června 2007 současně ministrem informatiky. V roce 2000 se oženil s Markétou Vobořilovou, s níž měl později tři děti. Ze svého působení ve vysoké politice vzpomíná na reformu policie, projekt elektronizace veřejné správy, projekt Czech POINT a další. Nejvíce emocí ale u něj při vyprávění vyvolal projekt z roku 2007 Otevřená minulost neboli zpřístupnění archivních fondů bývalé Státní bezpečnosti široké veřejnosti, který mu přinesl spoustu nepřátel. V roce 2018 vykonával Ivan Langer advokátní praxi a bydlel stále v Olomouci.