Václav Lachout

* 1927  

  • „Před Bulharem takhle do strany bylo velitelství drah a tam byla řada esesáků. Oni tam stáli a my šli kolem. Já měl uniformu Technische Nothilfe a on byl v civilu. My jsme si povídali, ale uvědomte si, že my jsme čtrnáct dní před tím nespali. Byly tam ještě nějaké krámky a pak slyšíme střelbu, tak si říkáme: Že by tam měli nějakou barikádu? Na koho střílejí? A ti esesáci, co byli předtím za rohem, šli teď s automaty nahoru. My jsme tam byli sami dva, tak jsme začali utíkat. Doběhli jsme nahoru a tam už byli naši kluci.“

  • „Tam byla podle mých informací první protiněmecká demonstrace v protektorátu, kterou uspořádali vedoucí skautských oddílů. A to všechno byli ovšem vedoucí kolem těch šestnácti, sedmnácti let. Spočívalo to v tom, že v neděli, když se vraceli z výletu, si dali sraz a šli na náměstí, kdy hrála německá vojenská hudba. To byl takový zvyk. Kolem chodili Češi. My jsme tam přišli - bubínky, trubky a s československou vlajkou. Nemohli jsme to přejít, a tak jsme to začali obcházet a řekněme zpívat. Já spíš řeknu řvát. A tu muziku jsme přeřvali. Ta podstata byla v tom, že několik set lidí z těch chodníků se za námi přidalo a za tou československou vlajkou odpochodovalo přes celé to náměstí.“

  • „Vždycky, když jsem se vracel nazpátek, tak jsem využíval skutečnosti, že tím rychlíkem Linz-České Budějovice-Tábor-Praha se vracela spousta kluků na dovolenou, co byli nasazení v Horním Rakousku. A to se vyvalilo v Praze na nádraží, řekněme několik set, a veškeré kontroly toho musely nechat, protože si všichni hodili kufr na rameno, a když jim řekli: ,Pojďte k nám na kontrolu,‘ tak je poslali někam. Tam byli dva Němci a čtyři policajti a jeden od hospodářské kontroly. Co mohli proti té mase, která se takhle hrnula, dělat? Takže se tam bez, podle mého názoru, nebezpečí, dalo pronést cokoliv.“

  • „Šel jsem po tom Václaváku s ostatními a teď jsem tam mával tím granátem a pak tam přiběhli nějací ti kluci ze Zpravodajské brigády. Samozřejmě Pepík (Josef Just) nejvíc kecal, že to nejde, a tak se tam rovnou volilo. Pepíka jsme zvolili všichni.“ Tazatel: „To bylo na ulici?“ - „No jistě, oni odjeli tím autem a my jsme šli do té Bartolomějské pěšky.“ Tazatel: „Vy jste měli jistou, když jste se s nimi domluvili, že tam přijdete?“ - „My jsme se s nimi nedomlouvali. K volbě jsme je sice pustili, ale hned ti, co tam byli, říkali, že tohle nejde a tak dále, že tam musíme poslat delegaci bojovníků, a tak jsem se tam dostal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    U pamětníka, Praha, 10.10.2007

    (audio)
    délka: 04:11:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

První skautskou protiněmeckou demonstraci v protektorátu zorganizovali šestnáctiletí kluci

Václav Lachout
Václav Lachout
zdroj: Pamět národa - Archiv

Václav Lachout se narodil v roce 1927 v Českých Budějovicích. Jeho děd byl za protivládní činnost vězněn již za Rakouska-Uherska, jeho otec za první světové války dezertoval, za druhé světové zastával vysoký post v odborech a díky tomu mohl pomáhat jiným lidem. V roce 1944 byl zatčen a vězněn v Terezíně. Václav Lachout se v Českých Budějovicích stal skautem a se svým oddílem také absolvoval první protiněmeckou akci. Nejdříve symbolicky hlídali Černou věž, pak zpívali, až přeřvávali německou kapelu hrající na náměstí. To do jisté míry předznamenalo další osudy pana Lachouta. Poté se rodina odstěhovala do Prahy, tam Václav pomáhal obnovit skauting. Stal se členem 45. oddílu. Poté se s několika staršími skauty-rovery rozhodl odejít do odbojové organizace Předvoj. Velká část Předvoje byla pozatýkána, a tak se Václav Lachout dostal do odbojové skupiny Pěst. Pan Lachout hlavně vozil zbraně z jižních Čech a šířil materiály o manipulaci s vojenskou technikou. Na konci války se pak účastnil Pražského povstání. Nejtužší boje sváděl se svými spolubojovníky v ulici Na Příkopě a u Stavovského divadla. Také byl členem delegace, která se účastnila porady s důstojníky a veliteli Pražského povstání. Po válce si dodělal maturitu a začal studovat na právnické fakultě. V červnu 1945 byl nařčen ze špionáže pro USA. Tohoto neodůvodněného nařčení se zbavil i díky svým spolupracovníkům z odboje. Po nástupu komunistického režimu mělo několik jeho kolegů z Předvoje problémy s mocí, a tak se pan Lachout rozhodl paradoxně pro cestu do jámy lvové, do SSSR. Studoval v Petrohradě. Po návratu do Československa se zabýval občanským právem a arbitrážemi. Když ho právnické povolání přestalo bavit, pracoval v oblasti výpočetní techniky. Stále se živě zajímá o období protektorátu a komunikuje s ostatními pamětníky.