Ladislav Labancz

* 1939

  • „Můj táta se narodil v roce 1905. To bylo Rakousko-Uhersko. V roce 1918 to bylo Československo, v roce 1938 Maďarsko a pak zase Československo. Zemřel v roce 1993, a to už bylo zase Slovensko. Tak říkal, že z vesnice nevytáhl paty, ale žil v pěti státech.“

  • „V roce 1950, když se mohlo mluvit maďarsky, tak ze školy vybrali pět kluků a pět holek a na nějaké schůzi jsme poprvé zazpívali maďarské písničky. Pro nás děti to nebylo nic zvláštního, ale lidi tleskali a prožívali to jinak než my děti.“

  • „Já jsem začal chodit v roce 1945 do školy. Tenkrát po válce, to byl ještě zmatek. Nikdo nevěděl, co jak bude. Začal jsem tedy chodit do maďarské školy. Pár nás chodilo taky k učitelce domů, protože maminka měla kamarádku učitelku. A v roce 1946 mě nechali napsat do druhé třídy. Přišla tam ale slovenská učitelka, pozdravila a my jsme všichni koukali. Promluvila na nás, ale my neuměli ani slovo slovensky. Šla tedy pro ředitele, za chvíli přišla s ředitelem, něco spolu domluvili a druhý den nám oznámili, že jsme zase první třída. Protože jsme neuměli ani pozdravit, ani slovo slovensky. Já jsem tedy chodil dvakrát do první třídy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 12.09.2017

    (audio)
    délka: 02:00:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nás Maďary Češi přijímali lépe než Slováci

před maturitou
před maturitou
zdroj: archiv pamětníka

Ladislav Labancz se narodil 5. srpna 1939 v maďarské vesnici Bátorove Kosihy ležící na území dnešního jižního Slovenska. Rodiče byli maďarské národnosti. Měl tři sourozence, rodina se živila soukromým zemědělstvím. Vesnice, v níž rodina po generace žila, byla v listopadu 1938 vlivem první vídeňské arbitráže zahrnuta do území nacistického Maďarska. Otec sloužil na konci války v maďarské armádě. Po válce, kdy byla území jižního Slovenska opět přičleněna k obnovenému Československu, museli Labanczovi, stejně jako všichni Maďaři čelit protimaďarským represím. Rodina se vyhnula odsunům zřejmě kvůli nemajetnosti a nízkému věku dětí. Odmítli reslovakizaci a hlásili se k maďarské národnosti. V době zavření maďarských škol musel Ladislav opakovat první třídu, aby se naučil slovensky. Do maďarské školy mohl začít chodit až po únoru 1948, kdy komunistická vláda i pod tlakem SSSR začala narovnávat některé křivdy napáchané na maďarské menšině v rámci poválečné odvety a do škol se vrátil maďarský jazyk. Vystudoval maďarskou průmyslovou školu v Košicích a v době vojenské služby, kterou absolvoval v Čechách, se seznámil se svou budoucí ženou, s níž založil rodinu. Žili v Teplicích a od roku 1977 v Praze. V Čechách se cítí lépe než na Slovensku, kde vnímá zakořeněnou maďarsko-slovenskou rivalitu. Hrdě se hlásí ke své maďarské národnosti, ale za svůj domov považuje Čechy.