Tomáš Kulka

* 1948  

  • „V kibucu nás zastihla invaze a my jsme tomu vůbec nechtěli věřit, mysleli jsme si, že je to blbost. Pamatuji si jako dneska, jak nás Bertík budil a říkal: ‚Vstávajtě, kluci, v Praze sú Rusové.‘ My jsme mu říkali: ‚Bertíku, prosím tě, ten váš rozhlas…‘ No, trvalo nám to. Byli jsme po nějakém výletu a ať nás nechá spát. V devět jsme šli na snídani a viděli jsme, jak jsou všichni Češi z kibucu u rádia a dívají se na nás. Po čase jsme tomu uvěřili. Byl to samozřejmě šok. V kibucu Šomrat byla část Literárních novin: Petr Pithart, Ivan Hartel, Chudožilov… Po invazi bylo shromáždění všech Čechoslováků v kibucu Kfar Masaryk, což byl původně český kibuc, a tam bylo vydáno prohlášení Literárních novin.“

  • „Má Izrael za téhle situace budoucnost?“ – „Podle mého názoru ne. Okupace nemůže trvat věčně. Jestliže se neudělají ty dva státy a dá se Palestincům volební právo, tak to nebude židovský stát. Ten argument, který říkala levice od začátku, je platný: buď ten stát nebude židovský, nebo nebude demokratický.“ - „A přitom varianta druhého státu teď nepřichází z mnoha důvodů v úvahu.“ – „Ta je u ledu. Mně by nevadilo, kdyby byla u ledu, ale realita se mění. Západní břeh, území, o kterém se má v budoucnosti jednat, tam je každou chvíli nová osada. Což byla vždycky politika Netanjahua, který ty dva státy nikdy nemyslel vážně.“

  • „Říkal jsi, že i tady to šlo dost do háje. Co se tady změnilo?“ – „Celá ta atmosféra. Vždyť se podívej, já nevím, koho máme za prezidenta?! To bych si asi nepředstavil, že takový člověk může být prezident. A může být znovu zvolen. I tady začínají docela legrační paradoxy: byl prý nějaký průzkum, kde byla otázka, kdo by byl lepším prezidentem, jestli Zeman nebo Drahoš. Většina odpověděla, že Drahoš, a ti samí lidé, když se jich pak ptali, koho budou volit, tak budou volit Zemana. Je to podivné. A ta nenávist, kterou tu on silným způsobem přiživil, to nebylo. Lidi se tady nenávidí. To je asi to nejhorší, že tu byla zaseta nějaká nenávist, která tu nebyla. A nebo, jak to někdo řekl, že zatímco Havel se snažil dostat z lidí to dobré, tak Zeman se obrací na tu horší stránku člověka. Plus Babiš, který samozřejmě, že vyhraje volby, takže nevím, kam to tady půjde.“

  • „Tatínek hned po válce se svým přítelem Otou Krausem, otcem Honzy Krause, si řekli, že ještě než začnou hledat práci, musí podat svědectví. A skutečně ta jejich první knížka Továrna na smrt byla prvním svědectvím o Osvětimi. Vyšla myslím v lednu 46. Otec potom pokračoval, napsal další knížku s Otou Krausem a v podstatě celý život věnoval památce lidí a odkazu, ať už to byly věci, které se týkaly Osvětimi, nebo frankfurtský proces…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.06.2017

    (audio)
    délka: 02:00:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 2

    Praha, 07.07.2017

    (audio)
    délka: 01:33:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
  • 3

    V Praze , 12.11.2020

    (audio)
    délka: 53:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To je ta paradoxní záležitost: vždycky je daleko víc teroru, když se jedná o míru

Tomáš Kulka, 2017
Tomáš Kulka, 2017
zdroj: ED

Tomáš Kulka se narodil 18. září 1948 manželům, které dohromady svedla tragédie války. Od 50. let žila rodina v Praze. Tomáš se dobře učil, po maturitě rok studoval na FF UK filozofii a politickou ekonomii. Jeho pražské studium ukončila okupace Československa sovětskými vojsky. To léto pracoval jako brigádník v izraelském kibucu. Následovalo čtyřleté studium filozofie a ekonomie na London School of Economics. V roce 1972 se Tomáš přestěhoval se ženou Evou, kterou potkal v Anglii, do Izraele. Vystudoval filozofii na univerzitě v Jeruzalémě, kde ji poté mnoho let učil. Zároveň měl blízko k výtvarnému umění, sám pro sebe maloval a po deseti letech přešel do Tel Avivu učit estetiku. Od příchodu do Izraele přispíval jako redaktor do Rádia Svobodná Evropa a pokračoval tak v práci svého otce Ericha Kulky, který byl s Otou Krausem autorem knihy Továrna na smrt, dokumentující hrůzy Osvětimi. Po sametové revoluci se Tomáš vracel každý rok do Prahy, kde se opět trvale usadil v roce 1996. Pracoval pro časopis Respekt, vydal knihu Umění a kýč, přednáší na Filozofické fakultě UK, a ačkoli má české i izraelské občanství, Izrael nenavštívil už jedenáct let. Jak říká, nechce si pokazit krásné vzpomínky na zemi, která se tolik změnila.