Tomáš Kulka

„Tatínek hned po válce se svým přítelem Otou Krausem, otcem Honzy Krause, si řekli, že ještě než začnou hledat práci, musí podat svědectví. A skutečně ta jejich první knížka Továrna na smrt byla prvním svědectvím o Osvětimi. Vyšla myslím v lednu 46. Otec potom pokračoval, napsal další knížku s Otou Krausem a v podstatě celý život věnoval památce lidí a odkazu, ať už to byly věci, které se týkaly Osvětimi, nebo frankfurtský proces…“

„V kibucu nás zastihla invaze a my jsme tomu vůbec nechtěli věřit, mysleli jsme si, že je to blbost. Pamatuji si jako dneska, jak nás Bertík budil a říkal: ‚Vstávajtě, kluci, v Praze sú Rusové.‘ My jsme mu říkali: ‚Bertíku, prosím tě, ten váš rozhlas…‘ No, trvalo nám to. Byli jsme po nějakém výletu a ať nás nechá spát. V devět jsme šli na snídani a viděli jsme, jak jsou všichni Češi z kibucu u rádia a dívají se na nás. Po čase jsme tomu uvěřili. Byl to samozřejmě šok. V kibucu Šomrat byla část Literárních novin: Petr Pithart, Ivan Hartel, Chudožilov… Po invazi bylo shromáždění všech Čechoslováků v kibucu Kfar Masaryk, což byl původně český kibuc, a tam bylo vydáno prohlášení Literárních novin.“

„Má Izrael za téhle situace budoucnost?“ – „Podle mého názoru ne. Okupace nemůže trvat věčně. Jestliže se neudělají ty dva státy a dá se Palestincům volební právo, tak to nebude židovský stát. Ten argument, který říkala levice od začátku, je platný: buď ten stát nebude židovský, nebo nebude demokratický.“ - „A přitom varianta druhého státu teď nepřichází z mnoha důvodů v úvahu.“ – „Ta je u ledu. Mně by nevadilo, kdyby byla u ledu, ale realita se mění. Západní břeh, území, o kterém se má v budoucnosti jednat, tam je každou chvíli nová osada. Což byla vždycky politika Netanjahua, který ty dva státy nikdy nemyslel vážně.“