Jan Komárek

* 1953

  • „Skutečně mě vytáhli z té řady, ten kufr mi otevřeli a vlezl mi do zápisníčku, ten policajt na tom letišti, a listoval jeden list po druhým. Já jsem prostě měl stažený všechno, co jde.“

  • „Tak jsme tam jenom přeskočili takový drát, tam byl nic moc, takový údolíčko, šup do lesa, teď to začalo vypadat velmi nadějně, hustý les, prostě nic. Šli jsme prostě tím směrem, co je to Rakousko, a najednou: ‚Stoj!‘ No a bylo to, samozřejmě. Už tam byli ty pohraničníci a už na nás mířili těmi samopaly. Tak nás odvezli na tu jejich stanici a tam zavolali ty policajty.“

  • „Koukali jsme na tu závoru a já jsem říkal: ‚Hele, já vezmu Mařenku na záda a prostě půjdeme dělat, jako že někoho vítáme, a budeme na ně mávat a pak se prostě rozeběhneme a proběhneme to,‘ protože to byla asi vzdálenost, já nevím, padesát metrů od jedné závory k tý druhý, rakouský, a ona říkala: ‚No, ale co když začnou střílet?‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.12.2022

    (audio)
    délka: 01:02:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Toužil jsem otevřít svět, který byl zavřený

Umělecký portrét Jana Komárka v 70. letech
Umělecký portrét Jana Komárka v 70. letech
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Komárek se narodil 12. prosince 1953 v Praze-Vršovicích. Jeho rodiče byli komunisté a v duchu této ideologie ho také vychovávali. Už v pubertě si ale Jan uvědomil, že s režimem nesouhlasí, a v dospělosti se vůči němu často vymezoval. Několikrát se dostal do potyčky s policií a postupně začal uvažovat, že z Československa emigruje. Definitivně se rozhodl v roce 1982, kdy pár dní po svatbě odjel se svou novomanželkou a její malou dcerou na dovolenou do tehdejší Jugoslávie. Pokus o útěk jim ale nevyšel, jelikož je v lese chytili pohraničníci, a ze zájezdu se tak museli vrátit domů. Napodruhé to ale dopadlo. O rok později totiž vycestovali do Španělska, odkud se jim přes síť kontaktů podařilo dostat do Paříže. Požádali o azyl a byli převezeni do Laonu, kde pamětník hrál s manželkou loutkové divadlo. Ve Francii žili dva roky a pak se přestěhovali do kanadského Toronta, kde se Jan začal věnovat světelnému designu a založil Sound image theatre. Do rodné země se mohl vrátit až na konci roku 1989 díky politickým změnám. Přidal se k oslavám pádu režimu, ale kvůli práci se brzy musel vrátit do Kanady. V roce 2001 se přestěhoval do Prahy natrvalo a v době natáčení v roce 2022 bydlel na Vinohradech.