Petr Kubíček

* 1964

  • „Po vojně jsem se vrátil na Duklu (Důl Dukla) a začalo druhé peklo s StB. Když tam přijeli poprvé, vyvolávali mě rozhlasem: ‚Pan Kubíček ať se dostaví na vojenskou evidenci.‘ Říkal jsem si, co to má znamenat, protože z vojny mě pustili, ale šel jsem tam. Nevěděl jsem vůbec, o co jde. Čekali tam na mě dva pánové, tak jsem pochopil. Odvezli mě do Karviné na jejich štáb. Tam mě asi hodinu a půl nechali v místnosti, kde byly diplomy StB, asi aby mi ukázali. Pak mě propustili a nic se nedělo. Na nic se nezeptali. Tak jsem odjel autobusem domů. Ale ty návštěvy jsem pak měl skoro každý týden. Byla to buzerace, psychický teror. Třeba mě odvezli někam dvacet kilometrů daleko, vyhodili mě z auta a řekli, ať jdu domů. Nic nevyzvídali, ale bylo to pořád. Dělal jsem na té Dukle a důl měl na Žermanicích pobočku, kde jsem v baru maloval nějaké ryby, a teď vidím, jak jedou za mnou. Měli oranžovou stodvacítku, na to nezapomenu. Snažil jsem se utíkat, ale jim nešlo utéct. Když jsem byl na Dukle, utíkal jsem na dřeviště, tam jsem se také schovával. Pořád mě vyvolávali rozhlasem. Úplně mě zdeptali, takže jsem se zabalil a odjel jsem na měsíc ke známým do jedné vesničky na jižní Moravu, protože jsem to nemohl vydržet. Naštěstí jsem měl dobrého mistra, který mi napsal neplacené volno. Kdybych měl bulky (neomluvené absence), zavřeli mě znovu. Už jsem nevěděl kudy kam.“

  • „Udělat koncert byl jeden z našich snů. Tak jsme si pronajali sál a pozvali nějaké kapely z celé republiky. Sehnali jsme si, půjčili a postavili aparaturu. Chtěli jsme lidem zahrát tu naši normální bluesovou muziku. Byl tam i nějaký underground, vlastně všechno bylo podzemní. Začalo se hrát a přišli dva místní, nevím, jestli byli z KSČ (Komunistická strana Československa). Říkali, že se jim to nelíbí a že akci ruší. Mohlo tam být sto lidí. Těm se to samozřejmě nelíbilo. A tak se hrálo dál. Říkali jsme si: ‚Běž si kecat do hospody a nech nás na pokoji.‘ Jenže oni zavolali pohotovostní pluk z Frýdku-Místku a ti se přijeli vyřádit. Bylo to na nich vidět. Bili hlava nehlava. Taky jsem něco schytal. Dodnes nevím za co.“

  • „Přijel jich (příslušníků Sboru národní bezpečnosti) plný autobus. Obstavili celou hospodu. Pár jich šlo k východu a každý musel projít jejich kontrolou. Každého šacovali a kontrolovali. Neviděl jsem, co se dělo venku. Byl jsem u aparatury a hlídal jsem to, protože všechno bylo vypůjčené. Když přišla řada i na mě, viděl jsem, že moji kamarádku tahají za vlasy po zemi. Tak jsem řekl: ‚Proboha, co děláte? Vždyť je to holka a nic neudělala.‘ A hned jsem dostal kopačku do hlavy. A už jsem byl s ostatními v antonu. Jenom za tu otázku. Zbylo tam pár lidí, kteří byli tak naštvaní, že když přijel autobus z Frýdku-Místku, byla to asi místní doprava, tak ho obestavili a nechtěli ho pustit dál. Byla to taková demonstrace. Pak přijel další autobus, protože jich bylo na těch sto lidí asi málo. Byla to mela. Nemůžu si to přímo vybavit, protože jsem seděl v antonu a všude mi valila krev. Vzpomínám si jenom na tu botu, co jsem viděl před obličejem. Každopádně to bylo šílené.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 26.09.2022

    (audio)
    délka: 01:25:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 30.09.2022

    (audio)
    délka: 57:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Horší než dva měsíce ve vazbě byla šikana StB na svobodě

Petr Kubíček / 1985
Petr Kubíček / 1985
zdroj: archiv Petra Kubíčka

Petr Kubíček se narodil 24. června 1964 v Českém Těšíně. Vyrůstal v Havířově. Vyučil se aranžérem. Po škole nastoupil v propagaci Dolu Dukla v Havířově. Založil bluesrockovou skupinu PBK Blues. V prosinci 1984 se podílel na organizaci koncertu undergroundových skupin v hospodě Na Lapačce v Šenově, který rozehnala policie. Strávil dva měsíce ve vazbě a za údajné výtržnictví dostal u soudu podmínku osm měsíců na dva roky. Po vojně, ze které byl po pěti měsících ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu, čelil šikaně příslušníků StB. Ve svobodných poměrech se dočkal soudní rehabilitace a získal status příslušníka protikomunistického odboje. V roce 2022 žil v Havířově a živil se jako grafik.