Eva Křivánková

„Až na konci té ohrady, jestli máte představu, kde začínají Mlýny na Ohři za Terezínem, jestli někdo z vás trošku ví, tak tam v těch místech vlastně ta ohrada končila, proto možná byla taková nepříliš pevná nebo jak, prostě byly v nich škvíry, takové škvírky mezi jednotlivými prkny, a možná taky nějaké otvory od suků nebo co to bylo. Zkrátka jsem tam jako zvědavá koukala a divila jsem se, co to tam je za děti, a říkala jsem: ,Mami, kdo to je? Proč tam jsou?‘ A maminka mě vzala za ruku, táhla mě rychle pryč a říkala: ,Mlč, mlč, mlč a pojď.‘ Tak tohle je věc, na kterou se pamatuju. Nevím, kolikrát jsem se takhle ptala, asi pak už ne.“

„Strýc tam potkal shodou náhod nebo si ho vyhlídl, nevím, jak to bylo, Žid lékař, ke kterému kdysi chodíval se léčit do Prahy, a ten strýce požádal, jestli by neposlal nějaké dopisy, které měl on připravené, takže strýc pochopitelně svému lékaři neodmítl, ani ho nenapadlo, že by to bylo nějak nebezpečné, i když se tehdy už vědělo, že za spolupráci s Židy to vypadá na koncentrák přinejmenším, takže strýc to poslal. No, a stalo se, za nějakou dobu to vyšlo najevo, nevím jak, jestli se pochlubili ti, kteří byli adresáty těch dopisů, nebo jak. Prostě vyšlo to najevo a sebralo ho gestapo a byl vězněn v Německu v nějaké věznici.“