Ladislav Král

* 1921

  • „Za protektorátu jsem se stal zemědělským dělníkem. Maminka se znala s pracovnicí úřadu práce v Kostelci a ta jí radila, abych nebyl třeba úředníkem. Tehdy totiž už hrozilo nasazení v říši ve fabrice. Tak jsem byl tím dělníčkem a pracoval jsem u dědečka. Pomáhal jsem také na obecním úřadě. Za měsíc jsem dostal od pana starosty vždy sto korun.“

  • „Jako medik jsem fiškusoval u pana profesora Brtlíka, známého dětského lékaře na dětské klinice v Praze. Stávala u Nuselského mostu, dnes už je zbouraná. Bylo mi řečeno, abych šel do Liberce na dětskou kliniku tamější krajské nemocnice. Tam jsem strávil jeden a půl roku na infekčním oddělení. Já jsem chtěl jít na pediatrii, ale ředitel nemocnice MUDr. Dub, když jsem se představoval, tak povídal: ‚Hochu, já nemám na dětském místo. Musíš jít na patologii.‘ To ale nebyl zrovna obor mého srdce. Nabízel mi ještě jiné kliniky a pak říkal: ‚Tys chtěl dělat to dětský, tak běž na infekci, tam je volno.‘ Tam byl vynikající primář pan doktor Hásek, to byl žák známého profesora Procházky z Bulovky. Bylo to pro mě kouzelné období, protože on byl tak laskavý. Vždycky byl ochotný poradit, přišel třeba i v noci. Tam jsem zvládl problematiku infekčních onemocnění. Pohraničí bylo totiž plné přistěhovalců, Slováků, Cikánů, kteří často nebyli očkováni. Bujely tam všechny typické dětské infekce, které ve vnitrozemí již doznívaly.“

  • „Velmi mě to bavilo, protože v infekční medicíně se děje nejvíc nových výzkumů. Souvisí to s mikrobiologií, virologií a parazitologií. Také vývoj antibiotik souvisel s naším oborem. Když se objevilo nové antibiotikum, hned jsme sháněli materiály. Práce to byla velmi složitá, často jsem byl na rozpacích.“

  • „Dětství jsem strávil v Říčanech u Prahy, protože otec byl státní úředník. Nejprve pracoval jako financ na hranicích. Za manželku si vzal Emílii z Petrovic, kde jsem se také narodil. Pak ale bydleli v Říčanech u Prahy, kde byl revidentem důchodkové kontroly. Tam jsem žil do sedmi let, protože otec zemřel v osmadvacátém roce na chronickou leukemii. Maminka se přestěhovala do Petrovic ke svým rodičům, kde jsem poté vyrůstal.“

  • „Lékařská knihovna v Hradci Králové disponovala přirozeně celou českou a ruskou literaturou. Jen občas se objevil některý významný anglický časopis. Ale o ně byl takový zájem, že se k nim stejně nedalo téměř dostat. Západní medicína nám poněkud utíkala. Ruská literatura byl brak a navíc se zabývala poněkud jinou tematikou. Pojednávalo se tam neustále o úplavicích a asijských infekcích, které nás ani nezajímaly. Z toho jsme moc získat nemohli. Ale občas se dotkli anglické literatury, protože tam k ní přece jen alespoň někteří měli (přístup). Ale postupně se to lepšilo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 27.08.2013

    (audio)
    délka: 01:38:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Manželka mi říkala, že medicína je pro mě snad větší láska než ona

Ladislav Král
Ladislav Král
zdroj: Pamět národa - Archiv

Ladislav Král se narodil 17. května 1921 v obci Petrovice, vzdálené asi 25 kilometrů od Hradce Králové. Část dětství strávil v Říčanech u Prahy, kde jeho otec pracoval jako revident důchodkové kontroly. Po jeho smrti se společně s matkou a starší sestrou přestěhovali do Petrovic, kde také navštěvoval obecnou školu. Další vzdělání získal na měšťanské škole v Týništi nad Orlicí a potom přestoupil do tercie Rašínova gymnázia v Hradci Králové. Úspěšně odmaturoval v roce 1940. V mládí působil jako náčelník Sokola v Petrovicích, byl též členem organizace YMCA v Hradci Králové, hrával na housle a v neposlední řadě se také věnoval ochotnickému divadlu. Později byl členem tanečního orchestru v Třebechovicích i v Hradci Králové. Během války pracoval jako zemědělský dělník na dědečkově statku. Zároveň zastával na obecním úřadě pozici tajemníka. Jeho úkolem bylo rozepisování povinných dodávek ze zemědělství či sčítání dobytka a drůbeže. V roce 1945 se přihlásil na lékařskou fakultu v Praze. Aby byl na školu přijat, vstoupil do komunistické strany. Ze strany vystoupil na sklonku šedesátých let. Promoval v roce 1951. Po studiích byl umístěn v liberecké nemocnici do oddělení infekčních nemocí. Tomuto oboru se poté věnoval po celý svůj život. V rámci povinné vojenské služby byl umístěn na hradeckou vojenskou infekční kliniku. Zabýval se zde problematikou infekčních chorob nervového systému. Následně složil atestaci z infekčních onemocnění druhého stupně a získal post asistenta. V roce 1970 se stal stálým primářem a působil zde až do důchodu v roce 1982. Dalších osm let pracoval v léčebném ústavu Luže-Košumberk jako pediatr.