Karel Král

„Já jsem v té době dělal tady v Divadelním ústavu, dělal jsem vedoucího dokumentačního oddělení. A souběžně jsem spolupracoval s režisérem Petrem Scherhauferem, jak tedy v Brně v Huse na provázku na některých inscenacích, tak v Praze s amatérským divadlem Lucerna. A souběžně – to už několik let v té době, ta spolupráce s Petrem už taky trvala několik let – jsem dělal s Ondřejem Černým a Marií Reslovou a další spoustou lidí takový jako pololegální množený bulletin, říkali jsme tomu Bulletin Aktivu mladých divadelníků. Chlubili jsme se tím, že nejstaršímu z Aktivu bylo přes 80 let tehdy, Josef Šafařík, člen. A vydávali jsme tedy tento bulletin a zhruba v té době, v roce 1989 jsem řešil, co dál, protože jsem zjistil, že to všechno nejde dohromady zvládat. Tak první, čeho jsem nechal, byla spolupráce se souborem Lucerna. A pak jsem dospěl k tomu, že ten bulletin je už ve stadiu, že to už nejde dělat amatérsky na koleně a že by z toho měl být nějaký časopis. Takže jsem tehdy jednal s Jazzovou sekcí, s kamarády odtamtud, jestli by se to nějak nedalo dělat u nich. No v podstatě pro mě z tohohle pohledu ta revoluce přišla v pravou chvíli, protože my jsme se normálně proměnili dílem za státní peníze v časopis Svět a divadlo. Takže ano, měl jsem to dobře připravené.“