Václav Kohout

* 1925

  • „Nebyl jsem nikterak horlivý. Ten převrat, to jsem se vůbec nedivil, že byl. Když jsem se vžil do role dělníků, do role lidí v chudobinci, do role lidí, kteří žili v chudobě... Když já jsem chodil v roce 1939 do měšťanky v Nepomuku, tak převrat byl v roce čtyřicet osm, ne… Vedle mě seděl kluk, [syn] zedníka. To byla chudoba mezi těmi lidmi! My jsme měli asi čtyři nebo pět hektarů [půdy]. Já si pamatuji, když jsem vyndal svačinu… Naši taky zabíjeli nebo jsem měl koláč. Já si pamatuji, že mě vždycky žádal: ‚Dej mi kousek...‘ Jak on, ten kluk, si čichl k té tlačence a ukousl si chleba. On dostával z domova na svačinu chleba, suchý chleba! My jsme nepatřili k sedlákům, také jsme byli střední vrstva, ale ten převrat v roce čtyřicet osm, s tím jsem neměl problémy.“

  • „Představte si, na to si pamatuji, jak jsem šel buď nakupovat strýčkovi krejčovský materiál, nebo jsem šel tetě pro potraviny, aby nemusela chodit do obchodu. Pamatuji si velmi dobře, [že to bylo] v místech proti židovskému kostelu, jak je ten parčík. Šel jsem okolo něj a tam stál německý voják, díval se po ulici. A já jsem šel okolo a plivl jsem si. Udělal jsem dva kroky a zas. Podíval jsem se na něj a zase jsem si odplivl. A představte si, ten voják zůstal stát. Ten se mohl rozběhnout a dát mi pár facek nebo něco [za to moje] odsouzení, že nás okupovali a takhle.“

  • „To jsme jezdili do školy s kamarády na kole. A před Nepomukem je poslední vesnice Prádlo a od toho Prádla vede třeba dvě stě metrů rovná silnice a tam byla americká nákladní vozidla. Tak jsme u jednoho zastavili takhle u pangejtu. Byli jsme zvědaví, že jo. Okukovali jsme je. A pamatuji se, že ten voják se naklonil z auta a dal nám takové… Ve formě na cigarety to bylo, ale bylo to cukroví. Pár slov na nás chtěli vědět, ale my jsme anglicky neuměli. A ti tam stáli v pohodě. Šel jsem do školy a po vyučování, když jsme se vraceli, tak už ta armáda byla rozmístěná, kde měla být.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 17.04.2023

    (audio)
    délka: 01:36:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 14.06.2023

    (audio)
    délka: 01:15:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem viděl tu bídu mezi lidmi, nedivil jsem se, že v únoru došlo k převratu

Václav Kohout v roce 2023
Václav Kohout v roce 2023
zdroj: Paměť národa

Václav Kohout se narodil Růženě Kydlíčkové a Matěji Kohoutovi 30. prosince 1925 ve Skašově nedaleko Plzně. Přišel na svět do zemědělské a katolické rodiny, později se však vlivem své tety Boženy Vitákové a významných osobností evangelické církve, které v průběhu času potkal, stal evangelíkem. Ve Skašově vychodil dvouletou obecnou školu, načež se v roce 1943 v Plzni vyučil pánským krejčím. V Nepomuku pak absolvoval tříletou měšťanskou školu a u obce Prádlo na Nepomucku zažil osvobození americkými vojáky. V rámci svého plzeňského působení navštěvoval východní i západní sbor Českobratrské církve evangelické. On i rodiče vstoupili do komunistické strany, otec byl funkcionářem jednotného zemědělského družstva (JZD). Nebyli prý aktivními členy, sám do strany vstoupil kvůli kamarádům. Po vyučení vystudoval průmyslovku v Prostějově. Pracoval jako krejčovský mistr v Pragoděvu a v padesátých letech strávil nějaký čas na brigádě v dolech v Orlové. Poté byl zaměstnán jako učitel praktických předmětů na učňovském středisku ve Cvikově. V roce 1955 se oženil s Anežkou Míkovou v evangelickém kostele v Přešticích. Jeho další pracovní štací se stalo oděvní výrobní družstvo v Dobřanech, poté v Plzni. Potom pracoval v učňovské škole ve Stodu a pak v Plzni, až do důchodu. Má podíl na pořádání staročeských májí v Chotěšově, kam se se ženou přestěhoval. Během svého života se seznámil s několika významnými osobnostmi z řad evangelíků, jako například s Ebenezerem Otterem, Milošem Bičem či Petrem Adolfem. V době natáčení (2023) žil v Chotěšově.