„Teď jsme jeli a z Prahy za námi vyjelo několik aut. To bylo jasné, že nás sledují. Pak jsme se stavili u někoho, myslím, že u sestry Ládi Lise, pro něco. Další auta se přidala a my jsme zastavili u silnice, protože dítě šlo čůrat, tak auta projížděla pořád kolem, sem a tam, tam a zpátky, co se tam děje. Bylo jich nejmíň pět, těch aut. Ty peníze, co se vynakládaly na tyhle věci, byly taky úžasné. Dojeli jsme do hotelu a ubytovali jsme se a viděli jsme v hale, jak už běží ti sledovači k pultu a už se ptají, co to je, jak to je. Potom se tam k nám zvláštně chovali. Byli jsme tam asi jen dva dny a pak jsme odjeli. Pak byl někde záznam, že jsme vyjeli na maskovanou cestu, nebo něco takového.“
„Pátého ledna, kdy měl syn narozeniny, byl zrovna u rodičů v Plzni, já jsem se chystala, že tam pojedu. Byla jsem sama doma a ve čtyři ráno mi zabušili na dveře: ‚Domovní prohlídka, oblečte se, seberte se.‘ Prohlídka byla i ve sklepě. Tam byl pán, domovní důvěrník, a v tom sklepě byl tělocvikářský granát, já nevím, kde se tam vzal. Ten zabavili jako granát a ten domovník, důvěrník, říká: ‚Teda, pánové, já jsem zažil i za Německa, ale tohle by si teda nevzali.‘ Odvezli mě do Bartolomějské [ulice] a začalo takové to: ‚Vždyť máte to dítě...‘“
„Museli jsme chodit do ředitelny a podepisovat [Antichartu]. Kontrolovala to sekretářka, jejíž manžel byl velmi tvrdý aparátčík v Karlových Varech a můj otec ho znal z té doby, z toho osmačtyřicátého. Tahle paní byla sekretářka u Šetlíka a strašně ho ochraňovala. To byla jedna z mála členek KSČ, které v [Uměleckoprůmyslovém] muzeu byly. Stála tam u podpisového archu a říkala: ‚Děti, musíte to podepsat, jinak ublížíte paní doktorce Hejdové. Musíte to podepsat. Vždyť ona vás všechny chrání.‘ Takže se podepisovalo. Já jsem se v té době ještě jmenovala Přibíková, takže jsem se tam podepsala Hřebíková. Ona na to přišla a přepsala mi to. Takže ano, podepsala jsem Antichartu.“
Helena Koenigsmarková se narodila 30. srpna 1947 v Plzni malířce Aleně Koenigsmarkové, rozené Helmhackerové, a básníkovi Josefu Koenigsmarkovi. Otec byl během války kvůli odbojové činnosti vězněn v Malé pevnosti Terezín. Kvůli kádrovému profilu měla problém s přijetím na střední školu. V roce 1965 maturovala na plzeňském gymnáziu a mezi lety 1967–1972 studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožila v Plzni. Od roku 1971 do roku 2023 pracovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. S jedním z předních představitelů Charty 77, Václavem Komedou, měla syna Kryštofa. Kvůli vztahu s disidentem čelila výslechům a domovním prohlídkám Státní bezpečnosti (StB). Podílela se na šíření samizdatové literatury. Roku 1981 musel Václav Komeda nuceně emigrovat v rámci akce Asanace. Účastnila se demonstrací v roce 1988 a 1989. Od roku 1990 do roku 2023 působila jako ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea. V roce 2023 žila v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
