Jiří Kaštánek

* 1940

  • „Za války si pamatuju pouze ten konec. Jak jsem říkal, když dostala elektrárna zásah leteckou pumou, tak nám přinesli tátu domů na nosítkách. Dostal zvláštní příděl mléka navíc, protože při hašení se přiotrávil. To byla jeho největší zásluha o Baťovy závody.“

  • „Tatínek. Po tom osmačtyřicátém po únoru. Tak já si pamatuju tři takové živnostníky. Nějaký pan Oppelt, to byl Žid, který přežil nacistický koncentrák. Měl obchod střižním zbožím, oděvy, někde na Mírovém náměstí v Ústí. A zřejmě si myslel, že má vyhráno. Nevím proč, komunisti ho sebrali. A paní Oppeltová dostala zakrvácené šaty: 'Zastřelen na útěku.' Sklo a porcelán tam měl pan Hocke. A můj táta elektro. Nevím, co dělal pan Hocke, ale můj táta, když se to o panu Oppeltovi dozvěděl, se tiše sbalil a zmizel. Vůbec jsme o něm nevěděli. Byl u babičky, u tchyně, na venkově na Kocandě. Přes tu strašnou zimu v únoru v březnu přežíval na půdě. Bylo to k něčemu dobré, zavedl jim do baráku elektriku, tak se jim vyplatilo ho tam živit. Když pominulo nejhorší, vrátil se a zřejmě si posypal hlavu popelem. Nic bližšího o tom nevím. Vím, že někdo mi říkal: 'Hele, my jsme ho našli v seznamu spolupracovníků.' Nikdy jsem se s ním o tom nebavil, ani na stará kolena. Protože i kdyby podepsal, jako že možná jo, tak já jsem ho naprosto chápal. Protože on furt viděl případ toho nešťastníka Oppelta, který si myslel, že vyhrál už svůj život definitivně. A nebyla to pravda a komunisti s ním zatočili.“

  • „Já si myslím, že tam žádná zbrojní výroba nebyla. V žádném případě. U Bati se furt dělaly boty. Žádná zbrojní výroba. Jak nám tloukli do hlavy komunistickou propagandou zpracovaní pedagogové, tak Baťa údajně vyráběl holínky pro esesáky. To se tradovalo. Z toho jsem měl ve škole průšvih, protože náš třídní učitel tvrdil, že Baťa se chystal národ vystěhovat do Patagonie, aby mu tam chytali tučňáky na podrážky na boty. Ohradil jsem se, že to není pravda, že moji rodiče pocházejí ze Zlína a od Bati a že to nemůže být pravda. Nedostal jsem sice facku, ale nebyl jsem v milosti od té doby.“

  • „To si pamatuju. Jak jsem se zmínil, bylo to v tom Heimat bloku, to bylo ohraničené ulicemi Raisova, nábřežím 5. května a nevím ještě... dvěma dalšími ulicemi. Ten blok, to byly, myslím, třípatrové luxusní byty. A jeho jeden kout dostal zásah bombou, byl rozbitý. Bylo to eldorádo kluků, protože jsme tam chodili vybírat věci. Našli jsme sbírku známek, našli jsme vláčky docela schopné provozu. Prostě to tam zůstalo po Němcích. Pak se to opravilo, blok se dal dohromady. Rozbitého bylo kdeco.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 15.07.2021

    (audio)
    délka: 02:36:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Praha, 08.12.2021

    (audio)
    délka: 22:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chápal bych, kdyby StB tátu zlomila. Furt viděl toho nešťastníka Oppelta

Jiří Kaštánek na maturitní fotografii, 1958
Jiří Kaštánek na maturitní fotografii, 1958
zdroj: Jiří Kaštánek

Jiří Kaštánek se narodil 4. ledna 1940 ve Zlíně. Otec pracoval jako elektrotechnik u Baťových závodů, maminka jako prodavačka. Na konci druhé světové války zažil pamětník jako dítě nálety protinacistických spojenců na Zlín, po jednom z nich přinesli jeho otce domů na nosítkách poté, co hasil požár elektrárny. Po osvobození Zlína dostával spolu s ostatními dětmi od sovětských vojáků americké žvýkačky a čokolády. Rozhazovali jim je z jedoucích aut. Na podzim 1945 se rodina přestěhovala do Ústí nad Labem, kde získala luxusní byt po sudetských Němcích. Otec podnikal v obchodu s elektro zbožím a dařilo se mu. Po komunistickém převratu v únoru 1948 přišel o pět prodejen, nějakou dobu se skrýval před komunisty. Jeho známý, židovský obchodník s textilem Oppelt, který přežil nacistické koncentráky, skončil po ovládnutí moci komunisty v policejní cele. Zanedlouho jeho manželce donesli jeho zakrvácené šaty a oznámili, že byl zastřelen při pokusu o útěk. Otec pamětníka se několik měsíců ukrýval na venkově, pak se vrátil domů. Jiří Kaštánek se po roce 1989 dozvěděl, že jeho otec spolupracoval s komunistickou tajnou policií – Státní bezpečností. Nikdy mu to ale nezazlíval, poněvadž věděl, jak dopadl jejich židovský známý Oppelt, podobně úspěšný obchodník jako otec. Ve druhé polovině 60. let 20. století nastoupil Jiří Kaštánek jako osvětlovač do Divadla Emila Františka Buriana, kde vydržel 23 let. Zažil tam pražské jaro v roce 1968, okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, normalizaci v 70. letech a také sametovou revoluci. V roce 1969 se jako osvětlovač podílel na uznávaném filmu Spalovač mrtvol. Po roce 1989 pracoval jako osvětlovač ve Státní opeře nebo Činoherním klubu. V Divadle na Vinohradech nasvítil slavný muzikál Bídníci. V roce 2021 žil na Lounsku a věnoval se včelaření. Pořízení nahrávky pamětníka bylo podpořeno Statutárním městem Ústí nad Labem.