Jindřich Káňa

* 1923  

  • „Jsme průkopníci, první jdem za velkým cílem, sloužit všem. Jsme průkopníci, náš je svět, jsme bojovníci příštích let. Jdem pevným krokem kupředu, překážek pro nás není. Silní jsme, hrdí... jak je to dál? Kupředu nás píseň naše vede, naše mládí každý má tak rád. Jako my snad nikdo nedovede pracovat a vlast svou milovat. Tak to bylo. Jsme průkopníci, první jdem, za velkým cílem, sloužit všem. Jsme průkopníci, náš je svět, jsme bojovníci příštích let. Jdem pevným krokem kupředu, překážek pro nás není. Se silnou vervou, o hladu, silní jsme, nezlomení. Vítězství práce patří nám, vítězství práce, mládí. Jdem pevným krokem kupředu, kupředu, naše mládí!“

  • „Bratr měl připravenou láhev slivovice na uvítanou vojákoů. Měl s sebou štamprli a snažil se každému vojákovi, kterého potkal, nalít štamprli. A jeden mu vzal celou flašku a vypil celou slivovici najednou.“

  • „Byli tam někteří kluci, kteří byli se mnou na internátě a byli mezi partyzány, a těch bylo hodně. A po osvobození chodili se samopalem na zádech a chodili s tím třeba i na oběd do společenského domu.“

  • „Chodili jsme v sobotu do školy, protože v sobotu se v tu dobu nedělalo, tak jsme chodili v sobotu do školy, v neděli dopoledne do školy a pořád jsme chodili do školy. A tenkrát 15. března roku 1939, po patnáctém jsme přišli do školy a někteří učitelé, kteří nás ještě včera učili, už tam dneska nebyli. Protože byli na gestapu preventivně zajištěni, aby nemohli škodit, protože byli jiného názoru, než Hitler vyznával.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 20.08.2020

    (audio)
    délka: 01:33:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dodnes jsem hrdým absolventem Baťovy školy práce

Absolvent Baťovy školy práce
Absolvent Baťovy školy práce
zdroj: archiv pamětníka

Jindřich Káňa se narodil 1. února 1923 v Petřvaldě ve Slezsku. Jeho rodinu na počátku 30. let zasáhla celosvětová hospodářská krize. Jindřichův otec Emil, který se živil jako havíř, měl méně práce než dříve a rodina žila hlavně z toho, co si sami vypěstovali na skromném hospodářství. Jindřich a jeho bratři František a Jan nastoupili během 30. let do Baťovy školy práce ve Zlíně, kam byly většinou přijímány děti z nemajetných rodin. Polovojenská výchova a internátní režim se do každého hluboce vepsal, neboť krédem Baťovy školy práce bylo vychovat z mladých mužů a žen spolehlivé, čestné a nanejvýš pracovité občany. Jindřich vzpomíná na internaci některých učitelů na počátku války i popravy během heydrichiády. Zažil bombardování Zlína americkými spojenci a czpomíná i na následné osvobození sovětskou a rumunskou armádou. V letech 1945–1947 absolvoval základní vojenskou službu a poddůstojnickou školu v Ostravě. Po únoru 1948 vstoupil Jindřich Káňa do Komunistické strany Československa, jejímž členem zůstal dosud. Většinu svého života pracoval jako vedoucí (nejprve účtárny a později úseku plánování) v MEZu Frenštát. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy jednal z pozice předsedy městské organizace strany s velícími důstojníky okupantů. S manželkou Jelenou měli dvě děti, Jindřicha a Jelenu. V roce 2020 žil ve Frenštátě.