Jiří Jurka

* 1931

  • „Jednadvacátého srpna samozřejmě jsme se všichni oblékli a hned do města. Tam jsem padl u divadla na Vaška Postráneckého a Vašek říká: ‚Jdeme strhávat cedulky a tabulky.‘ Tak s Vaškem Postráneckým jsme běhali po Brně a strhávali jsme ceduličky a tak. Ale bohužel smutek už začal a bylo to hrozné. Ještě ten jednadvacátý srpen a celý ten rok byl ještě takový, že jsme opravdu protestovali, že jsme se s tím nesmiřovali a nesmířili.“

  • „Pamatuju si ještě na jednu věc, na nálety. Brno chytlo velký nálet dvacátého listopadu, to byl opravdu velký a hrozný nálet. To jsem byl v Borotíně u té tetičky a já si pamatuju na přelety bombardovacích letadel. To byl takový zvuk: vžžžžžžž a to bylo každý druhý den, letěla ta letadla tady přes nás. Oni už si potom Američani u nás ve vzdušném prostoru dělali, co chtěli. Němci, Luftwaffe taky. Když byla bitva o Londýn, kde měli opravdu navrch, to byla hrůza. Oni jim to potom Američané oplatili tak, že já si myslím, že třeba takové Drážďany se zas tolik rozbít nemusely. I když na druhou stranu já si myslím, že po té morální stránce bylo potřeba jejich pseudomorálku, to nebyla morálka, to bylo zrůdné nadšení, bylo potřeba nějak zlomit.“

  • „Patnáctého března ráno jsme vstali. Tatínek nás budil a říká: ‚Jsou tu Němci.‘ My jsme bydleli na Střední ulici 55, ještě se k tomu musím vrátit. Tam jsme se z té Kuldové, jak jsem říkal, že jsem se narodil na Kuldové, přestěhovali, když mi bylo půl roku. Byl tam postavený nový dům, velký činžovní, který postavil pan architekt Hanák. Pan architekt Hanák byl buď velký hračička, nebo se s někým vsadil. On postavil dům, který měl tři vchody, táhl se tenkrát z Dlouhé ulice, dneska Staňkovy, až na Střední. Měl tři vchody a prosím, měl sto naprosto stejných bytů, neměl nikde žádnou nástavbu, neměl nikde žádné podkroví, ne. Ten dům měl rovnou střechu, ten dům byl rovná krychle a v tom domě bylo sto stejných bytů. Pro architekta to muselo být něco hrozného. V tom našem domě bydleli hlavně Češi. My jsme věděli, že v přízemí bydlí nějací Chládkovi, kteří jsme věděli, že pochází z Vídně. Ale naši sousedé na chodbě, Hauriovi, my jsme o nich celou dobu nevěděli, že jsou to Němci. Přišel ten patnáctý březen, venku byl poprašek sněhu, my jsme se dívali z okna na ulici Střední, na ulici Větřní a na Dlouhou jsme viděli. A my jsme úplně zírali, v kolika oknech byly vlajky s hákovým křížem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 13.02.2023

    (audio)
    délka: 02:46:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Žádná výmluva ke vstupu do strany neplatí

Jiří Jurka v mládí
Jiří Jurka v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Jurka se narodil 22. května 1931 v Tovačově, ale celý život prožil v Brně. 15. března 1939 byl svědkem německého obsazování Brna, mnoho obyvatel vyvěšovalo hákové kříže. Dne 17. března 1939, kdy Hitler navštívil Brno, zůstal s rodiči protestně doma. Během heydrichiády slyšel střelbu v Kounicových kolejích. Osvobození prožil u tety v Borotíně, kde předtím zažil nálety. Vzpomíná na násilnosti, kterých se někteří sovětští vojáci dopouštěli. Byl svědkem odsunu německých obyvatel Brna na konci května 1945. V roce 1946 během parlamentních voleb strhával plakáty Komunistické strany Československa (KSČ). Vystudoval brněnské gymnázium v Antonínské ulici. Roku 1951 nastoupil na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně (JAMU). Od 1. ledna 1961 se angažoval v Satirickém divadle Večerní Brno. V šedesátých letech byl pět let členem KSČ. Od roku 1967 působil v Divadle Reduta. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil v Brně. Proti okupaci protestoval, strhával ukazatele a nápisy, aby zmátl vojáky. V roce 2023 žil v Brně.