Sůl v otevřených ranách pálila, až tekly slzy
Stáhnout obrázek
Jiří Junek se narodil 21. prosince 1933 v Praze do zemědělské rodiny Václava Junka z Kozovaz a Emilie Junkové, rozené Škvorové, z Mochova. Vyrůstal v Kozovazech na rodinném statku. Od dětství tvrdě pracoval. V Kozovazech prožil válku, kontroly, byl svědkem jednání německých i sovětských vojáků. Po válce u nich pracovali němečtí civilní zajatci. Do osudu rodiny zasáhla násilná kolektivizace zemědělství. V roce 1952, jelikož otec odmítal vstup do JZD, byl označen za kulaka a zatčen. Statek byl předán obci, která založila JZD, a rodinu vystěhovali. Jiří Junek pracoval v Kovohutích v Čelákovicích, kam se rodina vystěhovala do bývalé cementárenské dílny. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu u pomocných technických praporů (PTP) – pracoval v ostravských dolech, zejména na Dole Pokrok v Radvanicích. Do civilu se vrátil v roce 1955. Při hledání zaměstnání v 50. letech ho opakovaně omezovaly nepříznivé kádrové posudky. Nakonec se uchytil ve stavebním podniku jako řidič a později dispečer dopravy. Setrval zde 36 let a do důchodu odešel v roce 1993. Po roce 1989 se zapojil do transformace bývalého JZD na akciovou společnost a tři roky působil jako její předseda. Byl dvakrát ženatý, má dvě děti a je vdovec. Žije v Brandýse nad Labem.