Elly Jouzová

„Otec zemřel v roce 41. My jsme se to tedy dověděly, přišel úmrtní list a sestra mě vzala do pokoje, postavila na pohovku, aby na mě došáhla, a řekla mi, že tatínek umřel. Ale já jsem tomu dost nerozuměla. Věděla jsem, že to je vážný, ale nepochopila jsem prostě asi, co to znamená, protože do té doby nikdo ze známých nebo příbuzných nezemřel. Ale vím, že sestra plakala a potom mě naučila zpívat Kde domov můj.“

„Můj otec studoval tehdy v Brně techniku. Měl být elektroinženýrem. A na studiích ho podporoval bratr jeho maminky Wallner, který měl prý nějakou továrničku ve Víru. Když se dověděl, že otec pracuje jako levicový politik, tak mu řekl, že by měl nejdříve dostudovat, a že pokud nenechá té politiky, že ho přestane podporovat. Otec se jaksi zatvrdil a ze školy odešel. A stal se revolucionářem, který pracoval v té straně. Někdy za to něco dostal, takže jsme nějak potom mohli žít, ale myslím si, že toho nebylo moc, protože když moji rodiče dostali byt, tak se teprve zařizovali a za deset let ještě neměli ten byt nějak zařízený. Otec byl nejdříve v Ostravě a potom v Praze. Bydlel na sekretariátu v Karlíně, měl prý jenom smoking a spal tam na nějakym gauči.“