„My jsme potom dostaly takový balíček a v tom balíčku byl oblek tatínka, byla tam košile, triko pod košili a… krev nevypereš. Oni Němci byli akurátní, oni to všechno vyprali, ale všude byly velké hnědé fleky od krve. Takže jsme věděly, že tam si prožil peklo, i všichni ostatní. Pak ho odvezli do Brna. V Brně byl potom dvacátého října popraven, zastřelen.“
„Jednoho dne brzy ráno naráz jsem slyšela hrozný nářek. Tak jsem vstala z postýlky a utíkala jsem do kuchyně a tam maminka ležela na zemi a křičela: ‚Zabili nám tatínka.‘ V tom momentě se něco stalo se mnou. Jako kdyby se rozprostřela nějaká tma. Bylo to zajímavé, protože já jsem úplně na všechno zapomněla. Já jsem zapomněla na to, jak jsme si hráli, jak jsme spolu zpívali, jak jsme spolu cvičili. Samozřejmě, že jsem věděla, že otec byl, ale nějaká zeď se postavila a byl konec. Žádná vzpomínka, nic. Až za mnoho, mnoho let jsem pochopila, že vlastně to byla obrana toho dětského organismu, aby se nezhroutil.“
„Jednou přišel a říká: ‚Rusi jsou tu.‘ Teď my jsme se všichni vyhrnuli ven z toho sklepa a tam už stálo šest Rusů. Měli ty automaty přes ramena a dívali se kolem, to byla nějaká hlídka, nějaký předvoj. Okamžitě lidi začali nosit slivovici a co měli, ale oni si nic nevzali. Oni si nic nevzali, protože oni nevěřili, nevěděli, kdo jsme. Potom toho strýce, který prodělal tu ruskou frontu, tak na ně začal mluvit rusky, tak bylo vidět, že to napětí pomíjí, a napadlo ho vzít si nějaké jídlo a dát je do pusy, nalil si slivovici. A když oni viděli, že není otrávený, tak už s námi hodovali. Potom se to tak rozjelo, my jsme se učili rusky…“
zdroj: dobová archiv pamětnice, současná Příběhy našich sousedů
zdroj: dobová archiv pamětnice, současná Příběhy našich sousedů
Stáhnout obrázek
Alena Jiroušková, rozená Kolísková, se narodila 29. září 1934 v Uherském Brodě. Její otec Josef Kolísek (1902-1941), povoláním úředník v pojišťovně, se v dubnu 1939 zapojil do odboje. Jako člen okresní pobočky Obrany národa organizoval sabotáže a pomáhal převádět uprchlíky přes hranice. 11. září 1941 Josefa Kolíska zatklo gestapo a po vazbě a výsleších v Uherském Hradišti byl převezen do Brna, kde ho v říjnu 1941 v Kounicových kolejích popravili. Alena Jiroušková s matkou prožily válečná léta ve strachu z dalších represí, které rodiny odbojářů mohly postihnout. V květnu 1945 se obě dočkaly osvobození a zažily příjezd vojáků Rudé armády do Uherského Brodu. Josef Kolísek byl vyznamenán v listopadu 1945 Československým válečným křížem in memoriam. Alena Jiroušková pracovala jako učitelka, nyní je v penzi a žije ve Zlíně-Malenovicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
