Emanuel Jankovský

* 1927

  • „Matka jela ve čtvrtek za ním do Kolína a vezla mu tam balíček jídla a věci na převlečení. Přijela na gestapo a nepustili ji k němu, ale ten balíček si vzali, že mu to předají. Matka se vrátila 3. července, kdy končilo stanné právo. Procesy s lidmi, kteří byli na gestapu, ani nebyly v Kolíně. Probíhaly v Praze bez přítomnosti obviněných. My jsme nic nevěděli a v pátek 4. července za námi přišla jedna úřednice z okresního výboru v Českém Brodě a řekla nám, že táta byl zastřelený.“

  • „Prostě řekli, aby se oblékl, že musí jet s nimi, že pojedou vlakem do Kolína. Přišli pro něj naši četníci, nepřišlo gestapo. Gestapo na takovéto akce posílalo četníky, aby to nevypadalo tak hrůzostrašně.“ - „A jak na to tatínek reagoval?“ - „Ještě si chtěl brát zlaté hodinky a ten jeden četník mu řekl, aby je radši nechal doma. Tak si vzal raději obyčejné hodinky. Šel bez ničeho, jen se oblékl a šel. Byl přesvědčený, že se ho jen na něco zeptají a odpoledne přijede zase vlakem domů. Nevím, jestli byl v nějaké protinacistické organizaci. To by mně jako třináctiletému dítěti ani nevykládal. Jen řekl: ‚Ahoj, odpoledne jsem doma.‘ Já jsem taky počítal s tím, že odpoledne přijde.“

  • „Táta nebyl v komunistické straně, a tak se nedostal do pozornosti. Když byl na hřbitově vybudovaný památník, nebylo tam ani tátovo jméno. Dali tam jenom komunisty, ze začátku. Teprve po dlouhé době, po deseti letech, tam tátu připsali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Úvaly, 02.11.2021

    (audio)
    délka: 03:15:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tátu mi nacisté popravili, ale hořkost vůči německému národu jsem nikdy necítil

Na vojně, Vysoké Mýto, 1949
Na vojně, Vysoké Mýto, 1949
zdroj: pamětník

Emanuel Jankovský se narodil 22. července 1927 v Kouřimi ve středních Čechách jako jediný syn Vladimíra a Karolíny Jankovských. Oba rodiče pocházeli z Prahy a seznámili se ve smíchovském cyklistickém oddíle. Otec ve své dílně stavěl jízdní kola na zakázku, v roce 1937 si Jankovští zařídili prodejnu jízdních kol a šicích strojů v Úvalech u Prahy, kam se také přestěhovali. V červenci 1942 otce doma zajistili dva četníci a vlakem ho odvezli na výslech na kolínské gestapo. Domů se již nikdy nevrátil, rodina obdržela jen úmrtní list s datem popravy 3. července 1942, což byl poslední den stanného práva. Nikdy se nevyjasnilo, z čeho byl obviněn a za co popraven. Emanuel se vyučil u matky obchodním příručím a po válce se jim v obchodě začalo opět dařit. Po komunistickém puči v roce 1948 byli ale nuceni obchod zavřít a v roce 1949 Emanuel narukoval na vojnu. Emanuel, který se od dětství učil hrát na heligonku, dostal nabídku do Armádního uměleckého souboru (AUS), kde pak zůstal i po jeho profesionalizaci až do své penze v roce 1988. V roce 1952 se oženil s dámskou krejčovou Libuší Širokou a založili rodinu. Po listopadu 1989 byl hudebníkem na volné noze a také se částečně vrátil do obchodu jeho syna, který v Úvalech založil firmu Propec, jež prodává potřeby pro keramiky.