Clara Istlerová

* 1944

  • „Koncem války dědu, jeho tátu [Josefa Istlera], tím, že byl Němec, tak ho poslali na stavbu silnice, jako Němce, a tam zemřel a babička dostala jen papír, že umřel.“ „Náhle po konci války?“ – „Prostě ho umlátili, nebo upracovali, a protože to byl starý pán už…“ „Takže jste ho vůbec nezažila?“ – „Já ho už nezažila. Jenom na fotce.“ „Byla to přímá msta?“ – „Byl to noblesní pán, ale tím, že byl Němec, s fašisty neměl co dočinění, ale měl tu smůlu, že se narodil jako Němec. Měl německé jméno.“ „Jaké bylo jeho celé jméno?“ – „Hans von Istler.“

  • „Táta přišel o všechny, protože měl nedaleko ateliér, o všechny obrazy a děda s babičkou přišli o všechno. Vlastně to bylo dobré k tomu, že jsme jako rodina nikdy nepřilnuli k majetku, protože jsme věděli, že můžete během pěti minut o všechno přijít. Takže s touto filozofií se u nás žilo a myslím, že to je docela dobrý vklad, protože nelpíte na věcech a jste schopný opustit barák a už se nevrátit.“

  • „Po roce 1968 odjeli s mámou hned po invazi do Švýcarska, kde jsme se sešli, protože já v srpnu 1968 byla v Londýně, a následně jsme se sešli všichni ve Švýcarsku. Kde táta na Vánoce roku 1969, že Švýcarsko už ne, že se vracíme do Čech. Chyběly mu hospody a ženský. Pamatuji si na tu cestu, zimní krajinou, když jsme projížděli ze Švýcarska, německo-českou krajinou. Měli jsme narvané autíčko Fiata 600 barvami, plátny, materiál si táta nakoupil, protože se mu podařilo prodat obrazy, které tam namaloval. Celníci na nás jenom koukali, vůbec nás nezastavovali, vůbec jsme je nezajímali, jenom vrtěli hlavou, proč se vracíme.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 20.04.2022

    (audio)
    délka: 01:57:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Práce souvisí se životem a život souvisí s prací. Má to být propojené a nelze to oddělit

Clara Istlerová v roce 1950 při kaligrafii
Clara Istlerová v roce 1950 při kaligrafii
zdroj: Archiv pamětníka

Clara Istlerová se narodila 11. prosince roku 1944 v Praze do rodiny významného surrealistického malíře Josefa Istlera a výtvarnice Gertrudy Istlerové. 14. února 1945 zasáhlo bombardování činžovní dům na Novém Městě a rodina tak přišla o vše. Její dědeček Hans von Istler byl po válce jako Němec odveden na stavbu silnic, kde záhy zemřel. Clara Istlerová navázala na výtvarnou činnost svého otce a už od dětství, ale místo volného umění se začala věnovat užité grafice a typografii. V roce 1959 nastoupila na Střední průmyslovou školu grafickou a pokračovala studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Františka Muziky. Okupaci v srpnu 1968 zažila ve Velké Británii, odkud odjela za rodinou do Švýcarska, která v reakci na přítomnost sovětských vojsk emigrovala. Na Vánoce roku 1969 se rodina vrátila zpátky do Československa. Od roku 1971 vyučovala tři roky na Střední průmyslové škole grafické a stala se členkou grafické a typografické skupiny Typo&. Vytvořila grafickou úpravu několika literárních edicí pro Československého spisovatele a Mladou frontu. Pracovala na několika filmových plakátech a po roce 1989 pokračuje v činnosti grafického designéra. V roce 1996 se stala členkou Typo Design Clubu. V roce 2021 vyšla kniha Clara Anežky Minaříkové o jejím osobním a pracovním životě.