Byl jsem na tom líp než Husák

Stáhnout obrázek
Stanislav Husa se narodil 6. května 1927 v Košicích. Jeho otec, legionář na východní frontě, zde působil jako policista. Po vyhlášení Slovenského státu museli Husovi jako Češi odcestovat zpět do Prahy. Zde byl otec z důvodu napojení na odbojové aktivity v průběhu války zatčen gestapem. Zemřel 8. května 1945 na srdeční infarkt ve vězení v Hamburku. Pamětník tak vyrůstal bez otce a zažil bombardování Prahy i stavění barikád během Pražského povstání v květnu 1945. Po konci války nastoupil do práce ve Stalinových závodech, brzy však byl odveden do armády. Zde se přihlásil na výcvik k záložnímu letectvu na Letecké vojenské akademii Hradec Králové. Sloužil u bitevního pluku, ale zúčastnil se například také leteckého práškování mandelinek. Za napomáhání k útěku na Západ byl odsouzen na čtyři roky k nuceným pracím na Dole Jáchymov, odkud byl později přeřazen jako konstruktér do Opavy. Po propuštění na svobodu pracoval pro Škodu Plzeň a později Československý lodní registr. I přesto, že byl bývalým vězněm, mu vlastní technická zdatnost a práce inspektora na oddělení investičních celků umožnily v 70. letech cestovat do celého světa, včetně Polska, západního Německa, Francie, Japonska či Iráku. Zde dokonce pracoval v době irácko-íránské války na rafinerii v Bajdží. Po roce 1989 byl aktivní v obnovené Československé obci legionářské, kde čtrnáct let předsedal Jednotě v Praze 6. V současnosti se jako penzista věnuje udržování vzpomínky na československé legionáře.