Libuše Hoznauerová

„V roce 53 jsem maturovala na Pedagogickém gymnáziu, což bylo nově založené gymnázium pro učitele, kteří měli budovat české pohraničí. Dostali jsme umístěnku na dva roky, já do Starých Křečan u Rumburka. Po dvou letech jsem byla tak nešťastná, že když přišel inspektor a já mu říkala, že chci pryč, on řekl: ‚Jó, milá zlatá, vodsaď se nedostanete.‘ Byli tam různí žáci: neodsunutý Němci, Ukrajinci, z Jugoslávie. Napsala jsem žádost o propuštění: že děti nemám ráda, že jsem je nic nenaučila a že je biju. Na komisi v Rumburku mě seřvali, že jsem černá skvrna na učitelském stavu a že už nikdy nesmím zastávat zodpovědnou funkci. Tak jsem se dostala z pohraničí zpět do Prahy. Nevěděla jsem, co budu dělat, ale zjistila jsem, že v internátě na Senovážném náměstí chtějí vychovatelku. Když jsem řediteli řekla, že na mě přijdou příšerný posudky, smál se tomu. Mně bylo jednadvacet. Posudky nikdy nepřišly, protože ten inspektor je zřejmě ztopil.“

„To byla doba Svazu mládeže. V roce 45 vstoupil otec do KSČ. V roce 52, když byly procesy, měl mezi obžalovanými známé. Když poslouchal v rádiu, co říkají v soudní síni, otec se ježil a říkal, to není vůbec pravda. Z KSČ vystoupil, což bylo neuvěřitelná odvaha, a tím si zpečetil celej život. Pracoval potom jako dělník. Stavěli věznice v Ruzyni, on tam byl jako přidavač. Nic jinýho neuměl, když byl vystudovaný lesní inženýr. Když si na stavbě zlomil ruku, dostal se jako účetní do podniku Stavoizolace, kde byl až do konce svýho aktivního života. Protože byl velkej vlastenec, vymyslel si Toulky po Čechách. Podnikový autobus je vozil po vlastech českých a on jim dělal průvodce.“

„Moje matka Emilie Locker byla sudetská Němka narozená ve Vídni 1905. Sloužila jako komorná u hraběnky Cecílie Šternberkový. Můj otec pocházel z chudý kovářský rodiny z Jelčan. Jeho otec i předkové byli kováři, ale syna dali na studia. Vystudoval lesnickou školu a potom dálkově vysokou. Nejdřív pracoval jako adjunkt v Zásmukách, protože tam je druhý šternberský zámek, a posléze se vyšplhal až na nadlesního. A když sloužil v Častolovicích, seznámil se s mojí matkou Mili Locker. Ta byla u hraběnky od roku 29 do roku 33, kdy se vdala za mého otce.“

„V roce 1985, když jsem skončila jako učitelka na učilišti ČKD, jsem se dostala do Pedagogického ústavu jako metodička angličtiny. S hrůzou jsem zjistila, že nevím, co tam budu dělat. Nebyly tam ani knížky, ani žádnej jinej materiál, dokonce tam přede mnou nebyl ani žádnej anglickej lektor. Na britské kulturní středisko v Jungmannce jsme nesměli, na americkou ambasádu se vůbec nikdo neodvážil. Když tam nějaký učitel šel, byl hned předvolán na policii. Já si troufla. Nejdřív jsem ale měla průšvih v Pedagogickým ústavu. Přijel tam na návštěvu náměstek ministra školství SSSR a každej z vedoucích kabinetů se ho měl po přednášce na něco zeptat. Ředitelka to předem kontrolovala, já se měla ptát na jazyky. Když na mě přišla řada, zeptala jsem se toho soudruha Rusa, co učej za cizí jazyk v Rusku, a on řek, že angličtinu. A já jsem mu řekla: ‚Co tomu říkáte, že my se musíme celej národ učit rusky?‘ Zavládlo ticho. Svolala se schůze KSČ, nejdřív mi strašně vynadali, že kompromituju celý ústav. Volali na ÚV a nakonec jim Štěpán vzkázal: ‚Tak si ji tam nechte.‘“