Stanislav Holáň

* 1923  

  • „Spojka dojela a řekla místo, datum a hodinu předání na přichystaný přechod přes hranice. Už nevím, kdy to bylo, ale zavezl jsem ho ke kapličce u Kyjova. Dívám se a u kapličky stojí zelené auto. Říkal jsem si, že takové auto má policie a může to být nějaká kamufláž. Od té doby jsem ho neviděl. Odvezli ho pryč a za několik dní mě zatkla StB. Odvezli mě do Uherského Hradiště a tam bylo dlouhé vyšetřování.“

  • „Státní soud pro mě přichystal politický proces a dostanu nejvyšší trest. Byl jsem tam nevím jak dlouho. Betonová cimra, tma, zima, betonová podlaha politá vodou. Nebylo si na co sednout, lehnout, přikrýt se. Spával jsem v rohu, rameny opřený o zeď, abych si trochu odpočinul. Ovšem jak dlouho to vydržíte s koleny? Šel jsem k zemi. Jak dlouho jsem tam byl, nevím, ale došla situace, že jsem cítil, jako bych začal umírat. Ztratil jsem sám sebe. Moje psychika byla pryč. Nevěděl jsem, že jsem to já. Nikdy jsem to nezažil. Říkal jsem si, že to nevydržím. Chtěl jsem se pomodlit ‚Věřím v Boha‘, ale nebyl jsem schopen si vzpomenout na slova, i když jsem věřící člověk a modlím se pravidelně. Ztratil jsem to. Modlil jsem se dlouho, než jsem to dal dohromady. Až po nějakém čase jsem zjistil, že nejsem sám, že mně někdo pomáhá. Po modlitbě jsem začal cítit, že se mi pomaloučku vrací moje psychika. Bylo to s pomocí Boží.“

  • Celé nahrávky
  • 3

    Nedakonice, 19.04.2018

    (audio)
    délka: 01:05:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jaký je národ, taková je vláda a tak se taky národ bude mít

Stanislav Holáň
Stanislav Holáň
zdroj: archiv pamětníka

Stanislav Holáň se narodil 20. listopadu 1923 v Nedakonicích u Uherského Hradiště. V letech 1945 až 1948 v rodné obci vedl oddíl katolického Junáka. V roce 1950 na několik týdnů ukryl komunistickým režimem pronásledovaného katolického kněze Felixe Maria Davídka. Byl zatčen Státní bezpečností a 21. března 1952 v Brně odsouzen ke 14 letům vězení. Po 9 letech v roce 1959 propuštěn. Prošel několika nápravně pracovními tábory u uranových dolů, ale nejhůře vzpomíná na věznici v Uherském Hradišti. Ve vlhké betonové kobce bez židle, postele a jakékoli přikrývky přežíval sám několik týdnů a před ztrátou zdravého rozumu ho zachránila jen jeho víra v Boha. Po propuštění z vězení až do penze pracoval jako zedník u Okresního stavebního podniku. Oženil se s učitelkou Marií Vítkovou, kterou krátce po svatbě propustili ze zaměstnání a musela pak pracovat jako uklízečka. I jejich dva synové měli kvůli špatnému třídnímu původu potíže s přijetím na studia. V roce 2018 žil Stanislav Holáň stále v Nedakonicích.