Soudruzi potřebovali mít všechno do hněda, do béžova, do neutrálna

Stáhnout obrázek
Dana Hlobilová se narodila 21. května 1928 v Přerově do umělecké rodiny hudebního skladatele Emila Hlobila a výtvarnice Marie, rozené Mrkvičkové. Rodina žila v Táboře, poté se přestěhovali do Prahy, kde si v polovině 30. let postavili vilu. V letech 1946-1951 pamětnice studovala UMPRUM, kde začínala v ateliéru textilní tvorby Antonína Kybala, ovšem když se po nástupu KSČ k moci v roce 1948 změnily na škole poměry k horšímu, přestoupila po pěti semestrech do ateliéru tvorby pro děti k Josefu Novákovi. Aby se po absolutoriu mohla věnovat umělecké kariéře, následovala své levicově orientované rodiče a spolužáky a v roce 1951 vstoupila do KSČ. Provdala se za architekta Jaroslava Kadlece, který studoval u profesora Adolfa Benše. V roce 1957 spolu s manželem realizovali první velké zakázky na řešení reprezentativního obchodu s exkluzivním sklářským a porcelánovým zbožím v Praze na Národní třídě a v Karlových Varech. V témže roce je přizval Adolf Benš ke spolupráci na návrhu tří děl pro světovou výstavu Expo 58. K realizaci byl nakonec vybrán návrh skleněné fontány Dany Hlobilové. Světově úspěšná fontána byla zpopularizována jako dílo tří autorů, Dana Hlobilová své autorství obhájila o padesát let později při rekonstrukci fontány, která je dnes k vidění v Národním technickém muzeu. Navrhovala a realizovala výtvarná díla pro veřejný prostor, věnovala se kresbě a malbě. V roce 1969 vystoupila z KSČ, následkem čehož nedostávala zakázky a pracovní příležitosti. Byla dvakrát vdaná. Jejím druhým životním partnerem byl umělecký kovář Oldřich Vlach. V listopadu 1989 se účastnila revolučních událostí v pražském Mánesu.