Josef Hlavatý

* 1964  

  • „Byl jsem nakonec rád, že jsem se vyučil, ale já jsem nechtěl být jenom vyučeným mechanikem. Strašně jsem chtěl být designérem. Maloval jsem auta, stavěl jsem modely, ale to nikoho nezajímalo. V té době se vyráběla jedna škodovka už dvacet let. Jen trochu měnili plechy a motor to mělo pořád vzadu a nikoho nic nezajímalo. Učil jsem se v Liazu, a tak jsem navrhl moderní kabiny liazek. Stavěl jsem modely a posílal je na výstavy. Vyhrával jsem ceny, ale tím to skončilo. Dnes kdyby měl mladý člověk takový talent, tak si ho možná někdo všimne a někam se dostane. Ale v této době ne. Liazka ode mě ty modely koupila, modely měli vystavěné, ale tím to skončilo. Oni věděli přesně, kdo jsou mí rodiče, že jsem nebyl v Pionýru ani ve Svazarmu, oni věděli přesně, kdo jsem.“

  • „Bylo bezvětří, hned po půlnoci jsme rogalo postavili, a jakmile se začalo rozednívat kolem půl třetí, tak jsme to vytlačili na silnici, já jsem se připoutal, vzal věci, malého za sebe, už jsme to měli nacvičené. Táta to zapnul, otočil vrtulí a odstartoval jsem. Bylo to dramatické.“

  • „Tak říkám, sakra, letím špatně, protože mám východ po pravé straně, měl jsem ho mít v zádech. Nevěděl jsem, kde jsem, ale náhle jsem uviděl ve tmě světýlko. Letěl jsem k tomu, ubíral jsem plyn. Letěl jsem nízko, pár metrů nad stromy. Doletěl jsem k tomu a byla to strážní věž! Na ochozu stáli dva vojáci. Viděli mě a já je. Byli jsme od sebe pár metrů. Natočili na mě reflektor, začali řvát a houkat sirénou, z baráků začali vybíhat vojáci. Bylo to hustý. Ale dobrý – strhl jsem to vlevo do tmy. Motor neměl takový výkon, tak jsem letěl těsně nad stromy. To mě možná zachránilo. Nestříleli po mně a já jsem se jim ztratil ve tmě. Ale už o mně věděli. Asi po čtvrt hodině letu ve tmě jsem uviděl řadu světel. Říkal jsem si, že to bude asi hraniční přechod. Ale už to bylo rakouské nádraží. Za ním vesnička. Viděl jsem obrovské plakáty na cigarety Marlboro a černobílé rakouské značky. Byl jsem skutečně v Rakousku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 11.03.2017

    (audio)
    délka: 02:06:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Drž se, letíme za maminkou!

1988 Josef Hlavatý se synem v Rakousku
1988 Josef Hlavatý se synem v Rakousku
zdroj: archiv pamětníka

Josef Hlavatý se narodil 6. dubna 1964 v Jablonci nad Nisou jako jedináček do dělnické rodiny s „buržoazní“ minulostí. Nechodil do Pionýra ani do Svazarmu a otec, řidič kamionů, poslouchal Hlas Ameriky. Od dětství projevoval hluboký zájem o motorky a auta – své technické znalosti a nápady realizoval za podpory otce a nelibosti příslušníků SNB konstruováním vlastních motorek odkoukaných ze západních časopisů. Se svými technickými modely sklízel úspěchy na výstavách a soutěžích a chtěl se stát designérem. Kvůli názorům na režim ho však nevzali ani na automechanika. Za americkou vlajku na nádrži motorky mu dokonce hrozil trest odnětí svobody za propagaci kapitalismu. V roce 1987 spolu se svým otcem zkonstruoval rogalo a čekala ho práce pilota u JZD. Když se pak StB zasadila o to, aby tuto práci nedostal, rozhodli se se s manželkou emigrovat. Žena uprchla ze zájezdu v Jugoslávii s ročním synem a Josef, kterého s tříletým synem Davidem na Zájezd nepustili, podnikl riskantní a dramatický přelet státních hranic na rogalu do Rakouska. V létě 1989 za nimi do Rakouska přes Maďarsko utekli také jeho rodiče. Do Čech se Josef Hlavatý vrátil až koncem 90. let po rozvodu s manželkou, dodnes však dojíždí do Rakouska za prací.