Ing. Jan Herejk

* 1928

  • „Karlov dostal ke konci dubna ten koberec, který měl patřit Škodovce. A první tři bloky tam byly prakticky zničený. Tam se ani jeden byt nedal použít, takže se bydlelo po příbuzenstvu. My jsme měli tetu, která bydlela naproti Continentalu [hotel v centru Plzně], a tam v tu dobu ve dvou pokojích bydlely tři rodiny, tam bylo málo místa i spát na zemi. To nejhorší já jsem tu vlastně nezažil, já jsem přišel na Karlov s rancem na zádech a našel jsem rozbitý dům a tam bylo štětkou napsáno: ‚Jsme u tety Ely.‘ Tak jsem věděl, kam mám jít. Ale jinak rodiče o mně nic nevěděli a já o nich taky ne. A o náletu jsem se dozvěděl, až když jsem se vrátil na Karlov.“

  • „Ten Karlov byl před válkou takový čistý místo, protože byl postavený na západní straně Škodovky a vítr tam většinou vane od západu a ty zplodiny tam nešly. Takže když se vypralo prádlo, tak se ty cejchy vzaly na trávníky a my jsme měli za povinnost chodit s kropáčem a kropit je. Byla tam sokolovna a byla tam DTJ [Dělnická tělovýchovná jednota], obojí byly velmi kvalitní tělocvičny a všichni chodili někam cvičit. Bydlelo tam dost Němců, ale jakmile to byly smíšený manželství, kde matka byla Češka, chodily jejich děti s námi do školy. Kde byly matky Němky, tak ty chodily mimo Karlov, i cvičit, měly tady kousek Turnhalle. Fotbalový mužstvo tu bylo vynikající. Dneska nejsou ani takový hokejový výsledky. Výsledky byly třeba dvouciferný a hrálo se prakticky na jedné polovině a plno těch hráčů bylo potom vybráno a hráli v první lize.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 02.02.2022

    (audio)
    délka: 01:15:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Jsme u tety Ely,“ stálo na zbytku jejich domu na Karlově, když se vrátil z fronty

Jan Herejk v roce 1948, maturitní foto
Jan Herejk v roce 1948, maturitní foto
zdroj: Archiv pamětníka

Jan Herejk se narodil v Plzni 14. října 1928. Měl dva bratry, Jiřího a Jindřicha. Jeho otec Jan Herejk pracoval v plzeňských Škodových závodech, a proto rodina dostala byt v dělnické kolonii na Karlově, vystavěné právě pro účely ubytování podnikových zaměstnanců. V této svébytné městské části strávil Jan Herejk celé dětství. V době největšího rozkvětu tu fungovalo přes pět set bytových jednotek, různá kulturní zařízení, lékař a další vymoženosti přispívající k plné občanské vybavenosti. Jan Herejk zde chodil i do obecné a měšťanské školy. V roce 1942 složil zkoušky na střední průmyslovou školu, kde začal studovat. To už ale byla válečná léta, která život na Karlově velmi změnila. Nejvýrazněji k tomu přispělo několik náletů, během nichž bylo mnoho domů poškozeno. Tou dobou byl ale Jan Herejk v Polsku, kde jako nuceně nasazený stavěl zábrany proti postupující Rudé armádě. Po návratu v květnu 1945 zjistil, že jejich dům byl vybombardován. Rodina přesídlila do bytu v Klostermannově ulici. Jan Herejk se vrátil ke studiu na průmyslovce, které dokončil v roce 1948, a nastoupil jako konstruktér do Škodovky. V témže roce vstoupil do KSČ. S politikou strany se ale rozešel po roce 1968, kdy podepsal manifest Dva tisíce slov a svůj podpis neodvolal ani po srpnové okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Ze strany byl vyloučen. V plzeňské Škodovce ale působil až do svého odchodu do důchodu. Na počátku devadesátých let vyučoval také na Západočeské univerzitě v Plzni. Byl dvakrát ženatý a má dceru a syna. V době rozhovoru (2022) se stále aktivně zajímal o záležitosti srazů Karlováků, bývalých obyvatel dělnické kolonie. Připíval i k mapování její historie, například se podílel na výstavě věnované této čtvrti.