„Jsme u tety Ely,“ stálo na zbytku jejich domu na Karlově, když se vrátil z fronty
Stáhnout obrázek
Jan Herejk se narodil v Plzni 14. října 1928. Měl dva bratry, Jiřího a Jindřicha. Jeho otec Jan Herejk pracoval v plzeňských Škodových závodech, a proto rodina dostala byt v dělnické kolonii na Karlově, vystavěné právě pro účely ubytování podnikových zaměstnanců. V této svébytné městské části strávil Jan Herejk celé dětství. V době největšího rozkvětu tu fungovalo přes pět set bytových jednotek, různá kulturní zařízení, lékař a další vymoženosti přispívající k plné občanské vybavenosti. Jan Herejk zde chodil i do obecné a měšťanské školy. V roce 1942 složil zkoušky na střední průmyslovou školu, kde začal studovat. To už ale byla válečná léta, která život na Karlově velmi změnila. Nejvýrazněji k tomu přispělo několik náletů, během nichž bylo mnoho domů poškozeno. Tou dobou byl ale Jan Herejk v Polsku, kde jako nuceně nasazený stavěl zábrany proti postupující Rudé armádě. Po návratu v květnu 1945 zjistil, že jejich dům byl vybombardován. Rodina přesídlila do bytu v Klostermannově ulici. Jan Herejk se vrátil ke studiu na průmyslovce, které dokončil v roce 1948, a nastoupil jako konstruktér do Škodovky. V témže roce vstoupil do KSČ. S politikou strany se ale rozešel po roce 1968, kdy podepsal manifest Dva tisíce slov a svůj podpis neodvolal ani po srpnové okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Ze strany byl vyloučen. V plzeňské Škodovce ale působil až do svého odchodu do důchodu. Na počátku devadesátých let vyučoval také na Západočeské univerzitě v Plzni. Byl dvakrát ženatý a má dceru a syna. V době rozhovoru (2022) se stále aktivně zajímal o záležitosti srazů Karlováků, bývalých obyvatel dělnické kolonie. Přispíval i k mapování její historie, například se podílel na výstavě věnované této čtvrti.
