Marie Henzlová

* 1930  

  • „Až ten osmašedesátý, tak to si pamatuju, že jsem na dvoře, neměli jsme vodovod samozřejmě, vodu jsem tahala z lesa ze studny. Tak vím, že jsem na dvoře prala a brečela jsem, jak jsem slyšela rádio. A brácha? Ten dokonce měl problémy, pomáhal v zimě v kotelně v Lipové v továrně. Chodil tam nějaký leták proti Rusům, tak mu to taky dali do ruky, on to dal druhýmu, někdo ho udal. Třebaže to četli všichni, že to rozšiřoval, a měl z toho soud. Tak říkal: ‚Tak mě zavřete, seděl jsem za Němců, budu sedět zas.‘ Tak nakonec mu nic nedali.“

  • „Bratr volal z Boskovic, tady chodil do hospodářské školy, měl tam známé, tak volal na obec, aby pro něho někdo přijel na motorce, byla sobota zrovna. Já jsem s tou kamarádkou drhla zem, jako v sobotu se uklízelo, tak jsme klečely na zemi a drhly jsme zem. On přišel do kuchyně, a než já jsem se k němu dostala, tak tam ti sousedi všichni přilítli, obstoupili ho, tak jsem klekla zpátky na zem, brečela a drhla jsem dál.“

  • „Tatínka s bratrem odvezli do Flossenbürgu v Bavorsku do koncentračního tábora, někdy v lednu. Tam chodili do kamenolomu a tatínek už měl jednou zápal plic a byl zvyklý být v obchodě víc v teple a bratr Tomáš taky. Tatínek 7. března umřel na zápal plic a bratři ho pochovali sami do hromadného hrobu v dece. Pak se to ale dozvěděl kápo, tak dostali ještě pětadvacet ran každý. Pak už se blížili Američani, tak je odváželi pryč od fronty. Bratr Tomáš už měl horečku, už nevnímal, tak se cpal do náklaďáku a bratr ho nechtěl nechat samého, zdržoval ho, ale esesák ho tam žduchl, tak bratr vylezl za ním. A v Plattlingu [město v Německu] tam v nějaké boudě přenocovali a on do rána umřel. Tak ho tam bratr pohřbil na louce.“

  • „Jednou ráno sedmého listopadu jsme s maminkou ještě spaly, zaklepal pažbou gestapák na dveře, přišly jsme do kuchyně a všeci chlapi už leželi na zemi. Ještě se tam připletl soused, který se přišel zeptat, jestli bratr pojede do mlýna, že by mu vzal obilí s sebou, tak to chodilo, no tak si lehl s nima. Všechny nahnali do náklaďáku a mě poslali z chalupy pryč, abych šla k nějakým příbuzným.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 28.02.2021

    (audio)
    délka: 02:22:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ztratila jsem většinu nejbližších

Marie Henzlová kolem roku 1950
Marie Henzlová kolem roku 1950
zdroj: Archiv pamětnice

Marie Henzlová se narodila 15. října 1930 v Bukové na Drahanské vrchovině jako čtvrté dítě manželům Anežce a Tomáši Švecovým. Celá rodina, včetně starší sestry Anežky a jejího manžela Pravoslava Kováře, pomáhala partyzánům. Ona sama nosila partyzánům jídlo a jako jediná z rodiny nebyla ve svých čtrnácti letech zatčena. Za svoji odbojovou činnost většina nejbližších zaplatila životem. Otec a bratr Tomáš zemřeli během věznění v koncentračním táboře Flossenbürg a o osudu matky Anežky se nikdy nepodařilo zjistit nic bližšího. Měsíc po válce se z koncentračního tábora vrátil bratr Josef, který během věznění pochoval svého otce a potom i bratra. Sestra i švagr zemřeli během zátahů na partyzány na Drahanské vrchovině ke konci druhé světové války. V roce 1949 se Marie vdala za Josefa Henzla a měli spolu tři syny. Manžel dostal po vážném zranění invalidní důchod a ona dokázala i v pozdějším věku dokončit školu a vyučit se kuchařskou. Většinu života prožila v Boskovicích, kde několik let pracovala jako kuchařka v místním podniku Minerva. Po vleklých zdravotních komplikacích a celkovém kolapsu organismu dostala ve svých čtyřiačtyřiceti letech i ona invalidní důchod. Nejdříve zemřel manžel a v nedávné době i dva starší synové; Pavel zahynul tragicky a Josef během pandemie na komplikace onemocnění Covid-19. Vlastní osvědčení o odboji a má status válečného veterána. V roce 2021 dostala Marie Henzlová medaili Jihomoravského kraje.