Josef Havránek

"No a dvacátého šestého se stalo to, že najednou bylo svoláno shromáždění žáků. – Já si musím odpočinout. – Tak to shromáždění žáků, a tam vystoupil nějaký pracovník, nějaký komunistický pracovník na tom učilišti, nebo kdo to byl. S tím, že tady náš žák Josef Havránek je synem nepřítele státu, a proto ho z učiliště vylučujeme. No to byl pro mě šok. Já byl malý kluk, 16 roků a byl jsem tak velký jako teď, metr šedesát, žádný silák. Já už byl v takovém stresu, že mi začaly téct slzy. No bylo to strašné. Já byl úplně pryč. No a když to všechno skončilo, ty slzy – to nebyly dětské slzy, to byly slzy z ukřivděnosti, kterou jsem pociťoval už jako kluk."

"Ale on tam pořád nechtěl vstoupit, myslel si, že to uhájí, že to nejde. Ale oni ho tak lidově masírovali do tří hodin do rána, a on jim řekl ve tři hodiny ráno: 'Já tam stejně nevstoupím!' Ale oni mu řekli: 'Pane Havránek, my vám dáme čas do devíti hodin a vy si to pěkně rozmyslete.' A táta z toho byl nešťastný, protože ty důsledky by byly strašné. To nešlo, jako že by mohl hospodařit, vůbec by nemohl. No a ráno vstal, šel a podepsal. Tak to byl prostě dobrovolně vynucený podpis vstupu do JZD."

"Matka dostala dopis od té strojní traktorové stanice, jak jsem o tom mluvil, že ji zřídili v našem statku. Ne, že žádají, ale: 'Vyzýváme vás, abyste nám prodala svoji polovinu nemovitosti číslo 4, protože je stále ve vašem majetku.' A to jsme říkali všichni, ale oni [komunisti] nedbali žádných zákonů. A najednou se objevilo, že je tady určitá hranice v katastru nemovitostí, která se nedá falešně přepsat. S tím, že ten majetek je pořád napsaný na moji matku, který získala při svatbě, a že to platí. Všichni byli na rozpacích, co s tím provést. Otec už byl po té operaci a úplně už byl takový bez života. No, bylo to těžké. My jsme přijeli tedy na to jednání do Roudnice nad Labem, do nějaké úřadovny, a tam bylo s námi jednáno jako s otcem u soudu. Stejným způsobem. Matka se pořád ptala, jestli dostane nějakou vyšší náhradu, protože si myslí – co jí nabízeli 20 tisíc korun za celý statek, tak si myslí, že je to nepoměrné k tomu, co chtějí kupovat, s tím, co oni nabízí. No ale matka pořád váhala. Já říkal: 'Neprodávej to.' Tak na nás spustili: 'Paní Havránková, rozmyslete se dobře, protože byste mohla skončit jako váš manžel.' To znamená, že by ji odsoudili a zavřeli. A to matka už nevydržela a taky podepsala. Taková byla doba, jak vidíte. Bylo to strašné. Byla to doba nesvobody, útlaku, nedodržování zákonů a msty a ubližování."