Alois Harasko

* 1936

  • „O týden později jsme byli také pryč z tábora. Mohli jsme z tábora. A dostali jsme se do jedné vesnice, byl to Unfinden. Vezli nás tam nákladním autem, tedy více rodin. Vystoupili jsme tam s našimi zavazadly, v Unfindenu. Měli tam pro nás připravený jeden pokoj. A pak nás nepustili dovnitř. Byla to paní König, řekla: ,Ne, vy dovnitř nepůjdete. Každý má zůstat, odkud pochází. Vás tady teď snést… Pro vás nemám místo.‘ Byla to vdova. ,Pro vás nemám místo. Ne. Vy dovnitř nepůjdete.‘“ „Eine Woche später sind wir also aus dem Lager raus. Dürften wir aus dem Lager raus. Und sind in ein Dorf gekommen, das ist Unfinden. Da sind wir mit einem Lastauto, also mehrere Familien sind da rausgefahren worden. Und wir sind mit unserem Gepäcke da in Unfinden gelandet. Und es war ein Zimmer für uns bereitgestellt. Und dann sind wir nicht rein gelassen worden. Es war die Frau König, die hat gesagt: ,Nein, ihr kommt mich nicht rein. Jeder soll geblieben, woher er kommt. Jetzt euch vertragen... Für euch habe ich keinen Platz. ‘ Es war eine Witwe. ,Für euch habe ich kein Platz, nein. Ihr kommt nicht ins Haus ein.’“

  • „Ale potom, ve Velíšce, nejmladší matčina sestra měla tři děti a starého dědečka. A myslím, že oni dostali v srpnu nebo červenci… Každý dostal zprávu, že se musí dostavit. Oni byli ve sběrném táboře. Můj otec jel do Kaplice, na to místo a řekl, aby nechali tu ženu být, že s dětmi si těžko poradí, a s tím starým mužem, neumí ani pořádně psát, bude jí velmi těžko. A oni mu řekli: ,Pane Harasko, nejdřív sklidíte pole a pak půjdete taky.‘ A tak to také bylo.“ „Aber dann, in Hölschko, also die jüngste Schwester von meiner Mutter, die hat also drei Kinder gehabt und den alten Großvater. Und die sind im Juli glaube ich oder im August, Juli bekommen… Jeder hat so ein Bescheid bekommen, dass er sich dort finden müssen. Die sind dann in Sammellager gewesen. Dann ist mein Vater nach Kaplitz gegangen, and diese Stelle und hat gesagt, lassen sie die Frau, die kommt mit den Kindern nicht zurecht, mit dem alten Mann, die kann nicht richtig schreiben und so, die tut sich sehr schwer. Und die haben gesagt: ,Pan Harasko, erst werden sie die Felder abernten und dann sind sie auch dran.‘ Und so war das auch, ja.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 16.08.2021

    (audio)
    délka: 03:21:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kolektivní obvinění a paušální odsouzení, to nemůžu Čechům zapomenout

Alois Harasko (cca 1940)
Alois Harasko (cca 1940)
zdroj: Archiv pamětníka

Alois Harasko se narodil 2. června 1936 v Deskách v jihočeském pohraničí v tehdejším okrese Kaplice. Jeho rodiče, oba německé národnosti, zde hospodařili na rodinném gruntu. Oba měli německou národnost. Roku 1946 museli Haraskovi svůj statek nedobrovolně opustit. Dobytčími vagony je dovezli do Dolních Frank v Německu, kde znovu budovali svou existenci. Roku 1951 absolvoval Alois gymnázium v Haßfurtu. Na univerzitách v Tübingenu, Freiburgu am Breisgau a Mnichově studoval historii, latinu a teologii. V roce 1970 se stal vědeckým pracovníkem Sudetoněmeckého archivu v Mnichově. Mimo jiné se věnoval dokumentaci vývoje vzájemných vztahů Čechů a Němců ve své vlasti. Za svoji snahu o zachování kulturního dědictví Němců z Čech získal roku 1997 sudetoněmeckou cenu. V roce 2022 žil Alois Harasko v Mnichově.