Ivan Hajniš

* 1947  

  • „Natáčeli jsme (s Janem Němcem) Light my fire. Večer jsme měli nějaký koncert, přišli jsme z koncertu, šel jsem spát a najednou k ránu : ‚Válka, je válka!‘ Rusáci byli všude, já jsem tehdy bydlel na Bojišti. To byl šok obrovský. (…) Všude vojáci, nákladní letadla, sanitky, spousta zraněných. (…) Šel jsem na I. P. Pavlova, to už bylo druhý den, a s kamarády nás chytli v parku Rusové se samopaly a museli jsme strhávat protiruský plakáty.“

  • „Když jsme přijeli do Čech, tak to bylo, jako když se člověk vrátí do první republiky, do šeda. Šedo, zakouřeno, špinavo. V hospodách to smrdělo z hajzlu, neměli tam porcelán. V Dubí jsme se těšili, že zajdeme na guláš. (…) Výčepák byl ušmudlanej v plášti, půllitry sotva oplachoval. Ve Švédsku jsme byli zvyklí na čisté nablejskané sklenice. My jsme to znali. Byli jsme doma. Cesta časem. (...)“

  • „Na první dovolenou v emigraci jsme letěli do Itálie k moři. Změnili nějak kurz a letadlo letělo přes Prahu. Když nalétávalo na Prahu, tak pilot to hlásil, že letíme nad Prahou. To bylo dva tři roky poté, co jsme emigrovali, měli jsme slzičky. To jsme nevěděli, že se ještě někdy tam podíváme, že to někdy skončí. To nikdo nečekal.“

  • „Jako máničky jsme strávili spoustu času ve zkušebnách. Pořád s bigbítem, až deset hodin denně. První úspěch byl v hospodě ve Kbelích, tam byla hospoda a v ní sál. Tam jsme začali dělat nedělní bigbítový koncerty. Tam jsem poprvé zažil, že lidé začali pískat a řvát, když jsme hráli. Jezdily za náma máničky z Prahy, byli jsme první vlasatci v Česku. Patřili mezi nás Pepík Bouček, Korejs a další. K tomu patřilo, že nás honili, tloukli a zavírali policajti.“

  • „Jednou mne chytli pochůzkáři. ,Kontrola občanských průkazů. Kde máte razítko?‘ (V občance, pozn. red.) - ,Oni nám nedali žádné razítko. Já jsem zaměstnaný pod Pražkými koncerty a estrádami.‘ – ,To na nás nezkoušej!‘ Celou noc na VB, ráno mne odvezla šestsettrojka na Ruzyň do věznice. Zavřeli mne v cele. (…) Asi na čtyři hodiny, přišel vězeňský doktor, hrabal se mi ve vlasech. ,Dobrý, on nemá vši.‘ (…) Druhý den jsem se měl ukázat ostřihaný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 4, 22.08.2011

    (audio)
    délka: 02:55:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kiss s tím přišli až po nás

Ivan Hajniš v šedesátých letech
Ivan Hajniš v šedesátých letech
zdroj: archív pamětníka

Rockový zpěvák, bluesman, kytarista a hráč na harmoniku Ivan Hajniš se narodil v roce 1947 v Děčíně, vyrůstal však v Praze. Chodil na střední grafickou školu, ale nedostudoval ji. Od roku 1967 do roku 1969 byl zpěvákem a kytaristou kultovních, psychedelických „The Primitives Group“, patří mezi její zakládající členy, počátky kapely můžeme situovat již do roku 1965. S kapelou zažíval perzekuci ze strany příslušníků SNB, strávil několik hodin v cele předběžného zadržení. V březnu 1969 emigroval do Vídně, odkud se přestěhoval do Švédska. Ve Švédsku vystřídal mnoho profesí, několik let s manželkou podnikal v pohostinství, po rozvodu ukončil podnikání, teprve na začátku osmdesátých let se na poloprofesionální úrovni vrátil k hudbě. Po roce 1989 se často a pravidelně vrací do Česka, trvale však stále žije ve švédském Malmö. V posledních letech hraje s kapelami George & Beatovens, Dr. Tom‘s Blues Cabin, The New Blues Band, pravidelně koncertuje v Česku i ve Švédsku.