Jaroslav Hadraba

* 1935

  • „To byla písnička: ´Máme Prahu stověžatou a v ní Martu prdelatou´. To složili a on to hrál na harmoniku..., ještě, že to nezpíval. A tam seděl nějaký komunista, ten ho udal a dostal taky basu. A jedině to, že..., tak ho dali potom na nějakou Boubelovku (?) nebo co stavěli, a potom na přehradě dělal, na Lipně. On byl vyučený jako zedník štukatér, on byl specialista. Tak toho taky zažil hodně. To byl manželky otec. My jsme se takhle poznali a víme, že pro ten komunistickej režim jsme ani já ani ona nehorovali.“

  • „Já jsem se prakticky s tatínkem rozešel i kvůli politice. Já jsem musel odevzdat klíče a všechno, i když to nerad říkám, abych nechodil navštěvovat maminku. My jsme si museli s manželkou, ona je z osmi dětí nejstarší, všechno sami. Od svatby jsme si platili všechno. Ono to takhle bylo i v Rusku takhle. Jeden byl komunista, druhej byl na druhé straně, nebo byli nestraníci, a taky se to tam takhle řešilo.“

  • „Ten třetí nálet byl nejhorší. Tam byl pancéřový vlak a oni na ně vystřelili z těch protiletadlových děl. Osm se jich vrátilo, udělali takový kruh a teď jste viděl, jak letějí takový větvičky dolů. Některý ty letadla měly asi skutečně ty pumy menší, říkali kolem půl metráku, že to mívalo. No a ono se to netrefilo tam přímo, ale padlo to do té naší čtvrti, co jsme bydleli my. Tak ty baráčky proti, ty všecky spadly. Dokonce si pamatuju, kdo tam bydlel v těch domkách. Tak králíci, kachny a všecko, to jste měl tou tlakovou vlnou splácnutý, to bylo rozházený po těch zahradách u nás. A my jsme tam měli z té bomby takhle vysokou střepinu, tu si vzal nějaký zámečník, říkal, že to je pěkná ocel, že z toho bude dělat klíče. A já jsem (při tom náletu) nedošel ani do sklepa. Jak se začalo střílet, tak jsem viděl akorát ty ohníčky. Oni jak se rozutekli po těch ulicích, tak normálně stříleli po těch ulicích, Němci. Oni po nich nalítávali na ty ulice. Takže jsme to tam všecko měli rozbitý. My jsme měli celou střechu dole, všecky dveře vytrhaný, všecky okna rozbitý, to všecko se spravovalo až po válce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tábor, 03.10.2021

    (audio)
    délka: 47:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Tábor, 11.07.2022

    (audio)
    délka: 01:00:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Príbehy 20. storočia
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Drátoval republiku, ale komunisty nesnášel

Jaroslav Hadraba v padesátých letech (průkazová fotografie)
Jaroslav Hadraba v padesátých letech (průkazová fotografie)
zdroj: archív pamětníka

Celý život prožil Jaroslav Hadraba v Táboře, kde se 13. dubna 1935 také narodil. Přestože mu byly teprve čtyři roky, vzpomíná si na příjezd Němců do města. Citelný zásah pro jeho rodinu znamenalo totální nasazení otce Františka Hadraby v roce 1941. Část příjmů sice posílal domů, ale to rodině stačilo jen na chudé živobytí. Domů se otec vrátil až v březnu 1945, kdy se mu napodruhé podařilo utéct z nucených prací. Do konce války se ale musel skrývat. Nejhorším zážitkem z té doby byly pro Jaroslava Hadrabu nálety na táborské nádraží koncem dubna 1945. Při bombardování pancéřového vlaku dopadly bomby i na okolní domy na Blanickém předměstí, kde tehdy pamětník bydlel. V roce 1948 se Jaroslav začal učit truhlářem v 70 kilometrů vzdáleném Lišově. Když se po prvních prázdninách vrátil, zjistil, že dílnu jeho mistra mezitím komunisté znárodnili. Doučil se tak v učilišti. V roce 1954 narukoval k ženistům. Jak přiznává, v té době pomáhal „drátovat“ republiku. Postupně se názorově rozcházel se svým otcem Františkem – přesvědčeným komunistou, a to dokonce tak, že ten mu přikázal vrátit klíče, aby nemohl navštěvovat matku Růženu Hadrabovou. V roce 1957 se oženil. S manželkou Martou (roz. Setkovou) sdílel podobný postoj ke komunistickému režimu. Jejímu otci, Tomáši Setkovi, hrozilo vězení za písničku - Máme Prahu stověžatou a v ní Martu prdelatou, která byla narážkou na tělesné proporce manželky prezidenta Gottwalda. V srpnu 1968 ještě stačil Jaroslav Hadraba připomenout otci, že vojáci, kteří nás okupují, nejsou stejní jako ti, co v roce 1945 osvobodili ČSR. Stejně jako Táboru zůstal celý život věrný té samé truhlářské firmě a také své manželce, s níž v 15. června 2022 oslavil v táborském domově pro seniory 65 let od svatby.