Ladislava Guričová

* 1938  

  • Tatínek pěstoval travná semena. To se muselo séct vždycky v červnu, koncem června to dozrávalo, ovsík zlatý, ovsík vyvýšený, bojínek a nevím, jak se to všechno jmenovalo. A muselo se to séct vždycky ještě za rosy. To jsme chodili už ve tři hodiny v noci na pole, zrána to bylo, jak se rozbřesklo. A museli jsme to za rosy poséct a dávat do snopků, do takových panáků klasy dovnitř, aby když svítilo slunko, to semeno, které z toho bylo nejvzácnější, nevypadlo. To semeno muselo být chráněné a až to proschlo, tak se to odvezlo dom a pak tatínek na to měl takové stroje. Vymlátilo se to a pak se to čistilo a to semeno vozil do šlechtitelské stanice do Rožnova pod Radhoštěm.

  • "Přišli k nám pro tatínka a musel s nima jít na tu chatu. Pamatuju, že byla zima, bylo sněhu a my jsme všeci doma klečeli a modlili se růženec, protože bylo jasné, že když na té chatě někdo bude, že se začne bránit. A tatínek tam musel vejít jako první. Ale naštěstí tam nikdo nebyl, takže tatínka pustili. Přišel dom, pustili ho."

  • “To byla plná síň, myslím na soudu. Mám dokument, kolik jich tam bylo souzených a kolik let dohromady dostali a kolik tisíc pokuty. A to řvalo rozhlasem na celé Uherské Hradiště. My jsme tam stáli... maminka byla v nemocnici se zápalem plic a já se sestrami jsem byla u soudu. To byly myslím vstupenky jenom pro rodinné příslušníky. A my jsme tam s tím Frantou (spolužákem Františkem Manou, synem odbojáře) stáli kdesi v koutě jako děcka ještě a ten jeho otec byl odsouzený k smrti. To bylo hrozné. A pak jsme šli za maminkou do nemocnice a její první bylo: ‚Tak kde máte tátu??’ Ona věřila, že však tatínek nic neudělal, tak že ho propustí. A dostal šestnáct roků. To bylo šílené...”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 10.04.2014

    (audio)
    délka: 01:14:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Čert nám to všechno sebral, říkala maminka...

Ladislava Guričová
Ladislava Guričová
zdroj: Paměť národa

Ladislava Guričová se narodila 26. prosince 1938 v rodině zemědělce a starosty Střelné Josefa Ptáčka. Po válce přišla rodina o část pozemků kvůli vsetínské zbrojovce. Další jim vzali komunisté po únoru 1948 a zbytek ztratili Ptáčkovi v roce 1950, kdy byl otec odsouzen kvůli podpoře odbojové protikomunistické skupiny Světlana. Ladislava Guričová od roku 1953 pracovala v dělnické profesi, protože nemohla dál studovat. Otec se vrátil z vězení až v roce 1958 a rok nato zemřel na následky věznění. V roce 1960 se pamětnice provdala a záhy se jí narodilo dítě. Přihlásila se do večerního gymnázia, ale bylo jí znemožněno pokračovat ve studiu. Po pádu komunismu byla členkou místního zastupitelstva ve Valašských Kloboukách. Dnes občas navštěvuje školy a beseduje se žáky o životě v totalitním Československu.