Alois Grůz

* 1926  

  • „Táta mě chtěl ještě vidět, protože věděl, že jsem ve škole. Tak dozorce prosil, aby ho za mnou pustil. Dozorce to povolil, ale hlídal ho, aby neutekl. Tak se se mnou rozloučil a pak ho odtáhli na gestapo do Šumperka, kde nějaký čas zůstal, a potom ho odvezli na Mírov. Ženským pak řekli, že můžou přijet za ním. Vždycky jezdívaly dvě tři s nějakým balíčkem. Jak přijely, tak si z nich udělali legraci a řekli, že velitel zakázal návštěvy. Jednou, když byl ještě zavřený ve věznici u šumperského soudu, tak jsem také přijel na návštěvu. Nemohli jsme si nic říct ani pošeptat a v určitou dobu to přerušili.“

  • „Přišel domů a měl pětatřicet kilo. Bál jsem se ho a několik dní jsem domů nepřišel. Bydlel jsem u babičky. Bál jsem se ho, jak jsem byl vystresovaný. Lezly z něj kosti. Navíc měl žaludeční vředy a to mu nepřidalo. Jak byl zavřený v Polsku a dělal v koželužně, tak mně vykládal, že kůže prali v chlorovým vápně, aby z toho slezly chlupy. Prali to v té vodě, aby zůstala jen čistá kůže. Táta říkal, že mu z toho slezly všechny nehty. Neměli žádné rukavice. Byl tam asi půl roku.“

  • „V Bludově směrem ke kostelu dodnes stojí statek a tam měli zbraně. Jak se jede od lázní do kapličky v Bludově, tak tam stála vilka a tam měli také skladiště zbraní a odtamtud jsme je odnášeli. Jako kluci žhaví pro všechno. Tehdy už ustupovala německá vojska a u Loučení, jak je křižovatka na Zábřeh, do Klášterce a do Šumperka, tak tam byl vyhozený most. My jsme tam šli. Vzpomínám na to, že nás Němci mohli postřílet, vždyť jsme měli zbraně a byli jsme civilisté. Pořád jezdili Němci, a žádnej si nás nevšímal. Na krku jsem měl asi tři samopaly. Z Bludova jsme to táhli do Zborova. Pak si to asi rozdělili, ale to já už nevím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Studénky, 17.08.2017

    (audio)
    délka: 02:14:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po návratu z nacistického vězení otec vypadal tak hrozně, že jsem se ho bál

 Alois Grůz
Alois Grůz
zdroj: archiv pamětníka

Alois Grůz se narodil 21. listopadu 1926 ve Zborově ležícím v severní části Drozdovské vrchoviny. Během druhé světové války, v lednu 1940, za poslech zahraničního rozhlasu zatkli dvanáct a později dalších sedm místních občanů, mezi nimi i otce pamětníka, který pak tři a půl roku strávil v nacistických věznicích. Hospodářství následně rodině zkonfiskovali a zabrala ho německá osídlovací společnost (Deutsche Ansiedlungsgesellschaft). O zajištění úrody se jako nejstarší syn musel postarat tehdy sotva patnáctiletý Alois Grůz, který se ke konci války dostal do styku s místní partyzánskou skupinou. Dokonce se s dalšími kamarády účastnil zajištění dodávky zbraní. Po válce pamětník až do penze pracoval jako řidič autobusu. V roce 1951 se oženil s Marií Minářovou a přestěhoval se do Horních Studének, kde žil i v roce 2017. S manželkou měl tři děti - Pavla, Marii a Ludmilu.