Marta Grusová

* 1926

  • „Nás bylo víc, protože jsem byla ve cvičitelském sboru. Všechny, co byli na sletě, protože jsme křičeli hesla: ‚Byli jsme a budem, za Benešem půjdem!‘ ‚Jakápak má býti věda, když nám vládne rudý děda!‘ a tak dále. Tak od nás ze Sokola fůru lidí vyházeli – sokolové sokoly.“

  • „Tak já to vidím dodneška, jako by to bylo dnes. Zajatci byli také vožení vlakem vagony, kterými se vozilo zvířectvo. V nich byli lidé nacpaní – hlava nehlava. Pak tady šel pěšky tábor. Jeden tady byl zastřelený na náměstí, má tam desku. To bylo hrozné, na nohách měli onuce. Ubohost! To bylo za války.“

  • „[Na obchodní školu ve Vysokém Mýtu] se mnou chodil nějaký Mirek Cziviš, už měl gymnázium za sebou. Jelikož byly zavřené vysoké školy, tak šel tam, aby měl nějaké odborné studium. Seděla jsem naproti němu. Každé ráno visely na vývěsních tabulích plakáty, kde byli psaní lidé, kteří byli popravení. Ráno jsem šla do školy a čtu tam: Miroslav Cziviš! Nebyl čtrnáct dní ve škole a kluci někde něco řekli, zavřeli je, a byl popravený během asi čtrnácti dnů v Pardubicích v Zámečku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jablonné nad Orlicí, 13.05.2025

    (audio)
    délka: 01:05:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Němci si k nám přinesli rádio. Tatínek jim musel překládat, kde je fronta

Marta Grusová, tehdy Dostálková, 1944
Marta Grusová, tehdy Dostálková, 1944
zdroj: archiv pamětníka

Marta Grusová se narodila 19. února 1926 v Nekoři-Bořitově a brzy poté se rodina přestěhovala do Jablonného nad Orlicí. Otec Václav Dostálek pracoval v lomu, maminka Emílie byla v domácnosti. Už jako žákyně vstoupila pamětnice do Sokola, jenž hrál důležitou roli v kulturním a sportovním životě města, které za války zůstalo na rozdíl od okolních obcí v protektorátu. Na konci roku 1942 se s ní v letmém setkání na nádraží navždy rozloučila její židovská sousedka, která odjížděla transportem do koncentračního tábora. V letech 1941–1943 studovala obchodní školu ve Vysokém Mýtě. Jednoho z jejích spolužáků popravili nacisté. Po maturitě se jí podařilo vyhnout se nasazení v muniční továrně, nastoupila do Telegrafie Jablonné. Začátkem roku 1945 se město na hlavní silnici stávalo čím dál rušnějším. Nejprve tudy proudily transporty zajatců, kterým se místní lidé snažili nějak pomoci. Jak se blížil konec války, utíkali tudy ze Sudet němečtí civilisté, začátkem května německé vojenské jednotky, 5. května partyzáni a 9. května sovětští vojáci. Obě válčící strany se ve městě střetly v bitvě. Většina obyvatel byla tehdy schovaná v krytech a sklepech. Po válce prožila pamětnice pár krásných let. Po XI. všesokolském sletu byla ona i celý výbor ze spolku vyloučeni za skandování protikomunistických hesel. V roce 1951 se vdala za dentistu Josefa Gruse (1915–1993) a v roce 1952 se jim narodila dcera, v jejíž péči v Jablonném nad Orlicí žila i v době natáčení rozhovoru v roce 2025.