Enrique García Díaz

„Přišla k nám osoba, kterou jsem nikdy předtím neviděl, a představila se jménem Gil. Řekl nám: ´Tak poslouchejte, já jsem vedoucí Oddělení výběrového řízení pro Ústřední zpravodajskou službu Kuby Ministerstva vnitra. Byli jste přijati do nejlepšího z nejlepších úřadů v rámci Státní bezpečnosti. Vaše práce začíná tam, kde končí legálnost.´ Na to nikdy nezapomenu. ´Ode dneška zapomeňte na Ústavu, zapomeňte na všechno. Vše, co budete dělat až do konce svého života, bude ilegální.´ To opravdu nikdy nezapomenu. Po nástupu mi přidělili falešné jméno. Jako agent jsem byl vždy Walter Díaz. Všichni kolegové zpravodajské služby a ministerstva mě znali pod tímto jménem.“

"V té době [na začátku 80. let] jsem pochopil, že to nejhorší, o co se zasloužil komunismus, je zničení víry. V zemích, které zmiňuji [Chile, Peru, Ekvádor] lidé žijící v chudobě mohli alespoň v něco věřit, dokonce i v Boha, věřit, že se něco změní. Na Kubě ne. První, co bylo na Kubě zničeno, byla katolická víra. Katolíci, ani mladí katolíci, neodešli kvůli svým rodinám z Kuby a prakticky se z nich stali vyhnanci společnosti. Pokud jste v době, ve které jsem já vyrůstal, byli věřící, neměli jste žádnou šanci dostat se na nejlepší školy a univerzity. Nikdy jste nemohli studovat humanitní vědy. Ani ty nejlepší vědní obory nebyly pro vás. To samé platilo pro Církev adventistů sedmého dne. Situace se trochu změnila v 90. letech, ale během mého mládí bylo věřícím dokonce zakázáno studovat, pokud nebyli nějakým způsobem politicky aktivní.“

„Musím poznamenat jednu věc: Když teď vidím, jak jsem smýšlel dříve a kým jsem nyní, měl bych se stydět - poté, co jsem zjistil, co je komunismus a marxismus doopravdy zač. Ale vyrůstal jsem na Kubě a v nějakých 11 nebo 12 letech jsem věřil, že to nejlepší je zemřít jako bojovník, jako Che Guevara, že to je to nejkrásnější, co se může revolucionáři stát. Vyrůstal jsem pod vlivem všech těch lží, vymyli mi mozek už v dětství.“