Peter Formánek

* 1939

  • „Mně se podařilo dostat telegram ze Státní banky, abych se dostavil do Prahy. Jenomže letadla nelétala, takže jsem nevěděl, jak se dostat… Já měl tenkrát auto, koupil jsem si trabanta na dluh, tak že pojedu trabantem. A pár dní před tím, než jsem měl odjet, tak jsem šel na koncert s jednou moc hezkou dámou a vůbec jsem nepil. Normálně je na koncertě, tak jako tady, šampaňské. Já jsem si nevzal ani skleničku, pil jsem jenom minerálku. Dovezl jsem ji domů a jedu domů a přede mnou jelo pořád taxi. Ale to taxi přede mnou furt jenom kličkovalo a taky se stalo, že byla zelená, která se měnila, on přede mnou zastavil a já jsem ho naťuknul. Ale naštěstí jsem byl poměrně dost známý v diplomatických kruzích, i v západních, protože jsem mluvil anglicky. Zastavili tam Belgičani, Němci a už si nepamatuju, kdo byl ten třetí. Takže viděli, že když jsem dýchal, tak že to bylo nulové. Ale trabant byl rozbitý. Měl jsem diplomatický pas, tak jsem se vydal do Prahy vlakem. Moje máma měla akorát padesátiny. V celém vagoně jsem byl sám, akorát tam byl kágébák, ten tam byl se mnou. Tak jsem šel do jídelního vozu, on za mnou a dal si jenom kafe. A tak jsem ho pohostil, pak jsme si dali pár vodeček a on říkal, že na mě má dávat pozor. A tak jsme jeli až na hranice, Čierna nad Tisou, potom odešel. Moc mě objímal a odjel. Já proti Rusákům celkem nic nemám, byli tam hodní lidi. Řada lidí z té banky – a i jiných – ke mně přišli a říkali: ‚My víme, že to je nespravedlivý.‘ Hodně jich bylo.“

  • „Já byl velký rošťák. Měl jsem trojku z mravů a maminka doma řekla, že jestli přinesu trojku z mravů, tak že bude binec. Tak jsem sehnal dva kamarády a že utečeme za hranice. Nejdřív jsme jeli na Českomoravskou vysočinu, tam jsem měl známého lesníka, ten nás tam nechal přespat, a že potom půjdeme směr Šumava a že překročíme hranice. No, daleko jsme se nedostali, protože ten lesník zavolal mým rodičům a bylo po útěku. Ale protože jsem byl iniciátor toho útěku, tak jsem byl z Perunovy přeložený na Lobkovicovo náměstí a tam byla soudružka ředitelka Baxová, která měla něco s Fučíkem a byla to velikánská komunistka. A ta mně řekla, že se svým kádrovým posudkem můžu akorát pást krávy anebo do dolů. Potom, když jsem měl v Kanadě farmu, tak jsem jaksi litoval, že jsem nevěděl o krávách víc.“

  • „To zatčení bylo v sobotu. Do školy se chodilo v sobotu. Já přišel domů na oběd a táta přišel taky na oběd. Nevím, kde on pracoval, myslím, že se to jmenovalo Auto Avia. Ne, ten byznys už neměl, ale pracoval pořád v té Auto Avii. Přišel policajt v uniformě, a že se ho potřebují na něco zeptat, aby šel do Sobotecké ulice, to bylo vedle vinohradského pivovaru, dneska tam stojí nádherné baráky. Tak odešel a už se nevrátil. Potom je odtamtud svezli na SNB stanici a odtamtud na čtyřku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.11.2024

    (audio)
    délka: 01:27:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 17.04.2025

    (audio)
    délka: 01:46:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Pamětníci Prahy 3 vyprávějí
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem hrdý na to, že jsem Čech, ale na Kanadu mám taky hezké vzpomínky

Peter Formánek v 60. letech
Peter Formánek v 60. letech
zdroj: Archiv pamětníka

Peter Formánek se narodil 31. ledna 1939 jako Petr Štolovský. Dětství prožil ve vile na pražských Vinohradech, kterou nechal postavit jeho dědeček, bankéř Rudolf Tuna. Matka Jarmila byla třikrát provdaná – za výtvarníka Zbyňka Štolovského, právníka Vladimíra Záděru a automobilového závodníka Vladimíra Formánka. Ten byl v roce 1950 zatčen a poslán na dva roky do Tábora nucených prací v Kladně. Kvůli špatnému kádrovému posudku se Peter Formánek vyučil automechanikem, při práci však večerně dokončil gymnázium a následně vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Po promoci v roce 1963 absolvoval vojnu a krátce nato se poprvé oženil, manželství ale nevydrželo dlouho. V druhé polovině šedesátých let odjel pracovně do Moskvy, kde působil jako referent v Mezinárodní bance hospodářské spolupráce. Zastihla ho tam srpnová okupace roku 1968. V říjnu téhož roku se vrátil do Československa a s rodinou emigroval do Kanady. V Kanadě si vybudoval úspěšnou kariéru v bankovnictví a pojišťovnictví. V roce 1975 se podruhé oženil, s manželkou Suzanne měli dvě děti. V roce 1992 se na její popud poprvé vrátil do Československa. Od roku 1994 se zde usazovali natrvalo. Peter Formánek působil mimo jiné jako prezident Kanadské obchodní komory, předseda správní rady Nadace Vodafone či honorární konzul Jamajky. S manželkou se věnoval také dobročinnosti. V roce 2025 žil s manželkou v Praze.