Bohumil Flemming

* 1921  

  • „Já jsem měl na střední škole spolužáky Felixe Kohna a Věru Frishmanovou. Felix dokonce chodil do Sokola, ale celá ta rodina bohužel zahynula. Věru jsem ještě zažil, když začali nosit hvězdu, no a s Věrou jsem stál na plošině a normálně jsme se bavili. Ona mi říká: ‚Já se divim, že se se mnou nebojíš mluvit, když mám hvězdu.‘ Já jí řekl, že se mezi námi přeci nic nezměnilo a že jsme pořád přátelé a že doufám, že to všechno přežije. Ona tehdy chodila pracovat do nějaký dílny na Smíchově, no ale zanedlouho celou rodinu zavřeli. Ta Věra byla dlouho sama a její tatínek chtěl ještě jedno dítě. Hrozně po tom toužil, a ještě než je zavřeli, se mu přání splnilo. Říkalo se mu pak šťastný otec. No, jenomže je pak teda zavřeli. Když skončila válka, domů se vrátil jedině starej pan Frishman. Přišel domů, zazvonil na zvonek u dveří a on mu otevřel nějakej cizí člověk. Zhroutil se. Takže šťastnej otec byl nakonec jedinej, kdo z celý rodiny přežil. Ale já myslim, že to moc dlouho nepřežil.“

  • „Odjeli jsme na konferenci do Moskvy a druhý den za mnou přiběhli přátelé, kteří měli rozhlasový přijímač, a říkali: ‚Prosim tě, ježišmarjá, vstupujou k nám vojáci RVHP, teda Sovětskýho svazu, ale předsednictvo ústředního výboru a vláda prohlásily, že je nikdo nepozval. Že je to teda okupace.‘ Já jsem se cítil zodpovědný za tu delegaci, protože jsem byl vládní zmocněnec, ty lidi jsem tam získal. Tak jsem šel za ministrem Korčákem a říkal jsem mu, že bychom měli něco dělat. Co kdybychom založili stranickou skupinu? To odmítl. Tak musíme vytvořit nějaký orgán, který se tu poradí a bude to nějakým způsobem řídit. Navrhl jsem tedy řídící skupinu, kde bych byl já, on a zástupci těch hlavních směrů, které jsou v té delegaci zastoupeny, což by byl někdo z ČEZu, někdo z průmyslu, strojírenství, někdo ze zemědělství a nějaký profesor za vysoké školy. S tím ministr souhlasil a vytvořila se řídící skupina.“

  • „Vzpomínán taky, že jsme taky zažili některé zajímavé věci. Například na fotbalovém hřišti referoval Henlein. Jak je známo, tak Henlein se už dlouho před válkou domlouval s Hitlerem o tom, co bude s Československem. Prostě připravili Mnichov. On už v tom duchu tam mluvil. Byli tam kolem něj naši strážníci, kteří dávali pozor na to, aby nemluvil protistátně. Jinak by tu schůzi přerušili.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha Malešice, 21.03.2014

    (audio)
    délka: 03:21:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Demokracie, vlast, rodina a sociální soudržnost

Bohumil Flemming
Bohumil Flemming
zdroj: Pavel Beránek

Bohumil Flemming se narodil roku 1921 v Praze. Své dětství i mládí prožil na Žižkově, kde se spolužáky a kamarády trávil veškerý svůj čas. Po absolvování gymnázia byl oceněn cenou T. G. M. za výborné studijní výsledky a ve svých studiích chtěl pokračovat na Českém vysokém učení technickém. S příchodem Němců však byly veškeré vysoké školy uzavřeny a Bohumil Flemming byl nucen se na krátký čas skrývat. Po odeznění hrozby se vrátil domů a nastoupil jako dělník do továrny ČKD. Zároveň navštěvoval při práci večerní školu, kde vedli výuku uvolnění profesoři z vysokých škol. Ke konci války se přihlásil do komunistické odbojové skupiny, ta ho však do svých řad nepřijala. Po skončení války získal titul inženýra silnoproudé elektrotechniky a zároveň se začal politicky angažovat. Po únorovém převratu se stal členem KSČ a začal působit jako hlavní inženýr v elektrárně Karolina. V padesátých let byl jmenován do funkce hlavního inženýra energetiky na ministerstvu paliv a energetiky a několik let poté založil a řídil Organizaci pro racionalizaci energetických závodů. V šedesátých letech pak vedl Institut pro rozvoj palivoenergetické základny. V srpnu 1968 byl jako účastník kongresu světové energetické konference svědkem reakcí představitelů západních mocností na invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Po návratu domů a zejména pak v období normalizace byl sesazen z funkcí a až do sametové revoluce zastával funkci zástupce vedoucího oddělení energetiky. Po sametové revoluci několik let podnikal, nyní žije v Domově pro seniory v pražských Malešicích.