profesor Dr. PhDr. Ingeborg Fialová

„Jsem ráda, že v sobě mám mnoho různých kořenů, že to není jednotné češství nebo němectví. Je to od všeho kousek a všech svých kořenů si velice vážím. Toho židovství, starého rakušanství, němectví a češství, které mám trochu po bábi Mimi. Rozhodně se ale necítím být vlastenkou ani českou, ani rakouskou, ani německou. Naopak takovéto vlastenectví, byť je myšlené dobře jako patriotismus, je velmi suspektní, protože každá, byť dobře míněná vlastenecká akce, může končit nacionalismem, šovinismem, Šoa a vyvražďováním ostatních."

„Po převratu v roce 48‘ až do roku 89‘ byl judaismus a nějaké přiznání se k židovským kořenům někdy i nebezpečné, rozhodně tabu. Takže já jsem během svého dospívání vůbec neměla tušení, že mám židovské kořeny. Můj otec, myslím pokřtěný katolík, se k žádnému náboženství nehlásil, ani k židovskému, ani katolickému. Takže já jsem se dozvěděla, že mám židovské kořeny až na vysoké škole, a to díky Lucy Topoľské, což byla moje učitelka a později skvělá kamarádka, přítelkyně, germanistka, která je sama napůl Židovka. Její matka byla Židovka. S tou jsem se nějak sešla během studia a ta mě teprv odhalila moje kořeny. A tak jsme si začaly vyprávět o židovství a mě to začalo zajímat. Židovské téma i jako odborné téma pro výzkum mě od té doby zajímá. Takže se tomu věnuji v rámci literatury. Jedním z mých výzkumných témat je německá židovská literatura, židovští autoři z Moravy. Ráda to čtu, občas k tomu něco napíšu. Takže to vědění mám až z vysoké školy. Až potom jsem se začala ptát babičky.“