Rudolf Felzmann

* 1941  

  • „Po revoluci nastaly změny, které velmi výrazně ovlivnily amatérské divadlo. Za komunismu řada ochotníků dělala amatérské divadlo ne proto, že by chtěli být herci nebo divadelníky, ale protože to byla jediná možnost, jak se dát dohromady s dalšími podobně naladěnými lidmi. Do amatérského divadla se netahala politika, ale zároveň tu byla jistá možnost vyjádřit se k přítomnosti. To všechno jako by devětaosmdesátým rokem skončilo. Mezi divadelníky byli většinou lidé s velkou energií a velkým intelektuálním potenciálem, kteří se za totality nemohli jinde realizovat, těm se najednou otevřely možnosti. Někteří byli zvoleni do místních i vyšších funkcí, někteří začali podnikat. To postihlo valnou většinu amatérských souborů v celé republice, řada z nich začala chabnout a rozpadat se, takže v prvních letech po revoluci byly všechny divadelní přehlídky rozpačité.“

  • „(Na co zemřel tvůj otec?) Na rakovinu kůže. Možná by ji šlo léčit, ale bylo po válce a on byl Němec. Náš tatínek strávil několik měsíců v lágru, kde byli Němci připravení k odsunu. Pamatuju se, jak jsme mu nesli papírový vánoční stromeček. Bylo to krátce před smrtí: v půli ledna tatínek umřel.“

  • „Když jsem studoval na pedagogické škole, občas se naskytla příležitost zahrát si divadlo, scénku nebo něco takového. Tam začaly i mé režijní pokusy, protože když jsem si chtěl zahrát, musel jsem dát inscenaci dohromady, zrežírovat ji a někdy i sepsat text. Trošku jako trucpodnik na pajďáku vzniklo představení Ibsenova Peer Gynta. Hrála v něm velkou roli Griegova hudba, kterou jsem zbožňoval – právě přes Griega jsem možná získal bližší vztah k hudbě obecně. Peer Gynta jsem zrežíroval, byť jsem hrál hlavní roli. To mi pak na řadu let zůstalo, než jsem se začal věnovat čistě jen režii. Na amatérském i profesionálním divadle se z toho pak pro mě stala zásada.“

  • „Stále jsem četl knížky, chodil do divadla a uvažoval, jak to režisér, výtvarník a další dělají. Z jejich práce jsem se snažil co nejvíc pochytit, což pro mě byla jistá náhrada toho, že jsem nestudoval režii ani dramaturgii. V 70. letech začaly vycházet velmi zajímavé publikace informující i o dramatice ve světě, o režisérských osobnostech – už nebyl pouze Stanislavskij! Bylo zajímavé, když Radovan Lukavský přepsal Stanislavského metodu herecké práce, čímž ji přiblížil současnému českému herci. Všechny tyto věci jsem do sebe nasával a sděloval je svým kolegům z amatérského divadla.“

  • Celé nahrávky
  • 5

    Děčínský Sněžník, 09.01.2009

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 6

    Děčínský Sněžník, 01.05.2015

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ničeho nelituju

Rudolf Felzmann jako kantor v polepšovně (Chrastava, 1959)
Rudolf Felzmann jako kantor v polepšovně (Chrastava, 1959)
zdroj: Pamět národa - Archiv

Rudolf Felzmann se narodil 5. října 1941 v Liberci. Pochází ze smíšené rodiny. Vystudoval Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol a později při práci Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem (aprobace český jazyk - speciální metodika). Vystřídal mnoho profesí - byl pedagogem ve školách libereckého okresu (1959-1962), tajemníkem vysokoškolského Klubu-S v Liberci (1967-1970), metodikem pražského Vysokoškolského klubu Vltava (1970-1972), programovým pracovníkem Činoherního studia v Ústí nad Labem (1972-1973), vedoucím závodního klubu ROH v Setuze v Ústí nad Labem (1973-1975), režisérem ústecké pobočky Českého rozhlasu (1975-1982), režisérem Divadla pracujících Most (1982-1990), vedoucím Městského divadla Děčín (pod Kulturním a společenským střediskem, 1990-1991) a ředitelem Městského divadla Děčín (1991-2002). Celý život se intenzivně věnoval amatérskému divadlu jako recitátor, herec, režisér a člen mnoha porot. Za studií zvítězil v několika krajských a národních soutěžích. V první polovině 70. let byl vedoucím a hlavním lektorem Severočeského klubu uměleckého přednesu, v letech 1973-1989 působil jako dramaturg a režisér Malého divadla, ZV ROH Setuza Ústí nad Labem. Později se stal členem odborné rady ARTAMA pro amatérské divadlo. Roku 2008 získal Cenu Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos pro rozvoj amatérského divadla a uměleckého přednesu. O pět let později byl za dlouholetou službu českému amatérskému divadlu a významnou pomoc jeho rozvoji odměněn Zlatým odznakem J. K. Tyla. Dodnes příležitostně publikuje v Amatérské scéně i v místním a regionálním tisku.