Enrique Encinosa

* 1949

  • „Přibližně v roce 1991 nebo 1992 jsem vedl rozhovor s jedním mládencem. Zeptal jsem se ho: ‚Ty jsi byl politický vězeň?‘ On mi odpověděl: ‚Byl jsem zavřený dva roky.‘ Zeptal jsem se: ‚Za co jsi byl zavřený, z čeho tě obvinili?‘ A on mi na to řekl: ‚Obvinili mě ze snění.‘ Podivil jsem se: ‚Jak ze snění?‘ A on odpověděl: ‚Ano, zdálo se mi, že jsem zabil Fidela Castra, a bohužel jsem to řekl jednomu mému příbuznému, kterému jsem věřil. On na mě ale poslal bezpečnost a zatkli mě. Já jsem jim opakoval, že to byl jen sen, ale oni mi nevěřili a říkali, že je to o tom, co chci v podvědomí, a že já chci zavraždit Fidela Castra, takže půjdu do vězení. Odseděl jsem si dva roky ve vězení a pět let podmínečně kvůli snu.‘ To je Kuba, režim, proti kterému bojuji celý svůj život.“

  • „Začal jsem navazovat kontakty, a dokonce jsem dokázal získat na Kubě několik spojek. S některými jsem se začal setkávat, s těmi, kteří mohli vycestovat z Kuby s diplomaty, s umělci nebo se spisovateli. Když cestovali do Mexika, jel jsem také do Mexika. V té době jsem vytvořil šifru s kódy. Kupoval jsem slovníky, španělsko-anglický, anglicko-španělský, francouzsko-španělský, jakýkoliv, ale musely být vždy dva stejné. Jeden zůstal u mě v USA a druhý jsem předal osobě, se kterou jsem se setkal. A nastavil jsem kód pro psaní. Pokud jsem obdržel dopis od Aramise, od jednoho z kontaktů, které jsem měl na Kubě, a bylo v něm napsáno 31560, znamenalo to strana číslo 315, slovo číslo 60.“

  • „Během tohoto protestu seskupení Abdala [organizace na podporu boje proti režimu Fidela Castra] rozhodlo. Spojené národy dlouhá léta ignorovaly otázku kubánských politických vězňů, kteří trpěli v nelidských podmínkách, a tak jsme se rozhodli symbolicky obsadit sídlo Spojených národů. Dne 13. března 1971 vniklo do budovy šestnáct členů organizace Abdala a dalších asi třicet nás zůstalo protestovat v parku před budovou. Frank Calzón byl jeden ze zatčených. Mám fotografie, jak ho policie zatýká a odvádí. Těch šestnáct členů se dostalo dovnitř, v té době ještě neexistovala tak vysoká úroveň zabezpečení, vnikli do místnosti ostrahy, vyndali kovová pouta a začali se připoutávat k židlím, přímo v té centrální místnosti.“

  • „1. ledna roku 1959 vítězí kubánská revoluce. Po tomto vítězství se mi změnil úplně celý život. Najednou jsem ve svých osmi nebo devíti letech koukal v televizi na popravy lidí u zdí, na jejich zastřelení, byla to běžná veřejná záležitost. Pamatuji si konkrétně na popravu plukovníka Cornelia Rojase a také když 8. ledna 1959 nechal Raúl Castro popravit šedesát členů Batistovy vlády a pohřbili je v hromadném hrobě. I když mi bylo teprve devět nebo deset let, tak mě to ovlivnilo, věděl jsem, že to není správné, že takovéto věci by se neměly dít.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Miami, USA, 08.04.2019

    (audio)
    délka: 02:05:40
  • 2

    Miami, USA, 09.04.2019

    (audio)
    délka: 02:05:40
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

„Bojoval jsem se zbraní v ruce, s počítačem v ruce a ještě předtím s tužkou v ruce“

Enrique Encinosa
Enrique Encinosa
zdroj: PB

Enrique Encinosa se narodil 27. dubna 1949 v Havaně. Jeho bezstarostné dětství skončilo s kubánskou revolucí v roce 1959, kdy hnutí Fidela Castra sesadilo vládu Fulgencia Batisty. Vlivem politické nestability v zemi a kvůli rostoucímu násilí proti opozici nového komunistického režimu se jeho rodiče rozhodli emigrovat do Spojených států amerických. V USA se Enrique přidal k několika organizacím zaměřeným na ozbrojený boj proti režimu na Kubě, například k hnutí „Alpha 66“ nebo „Abdala“. V roce 1971 členové hnutí „Abdala“ obsadili sídlo Organizace spojených národů jako symbol protestu proti ignoraci otázky kubánských vězňů. V letech 1976 až 1978 působil Enrique jako dvojitý agent CIA a tajných služeb Fidela Castra. V osmdesátých letech začal sbírat materiály a podklady pro svou literární tvorbu a začal psát reportáže a krátké novely. Už od svých třinácti let věděl, že chce být spisovatelem a věnovat svá díla kubánské otázce. Udělal rozhovor s více než 200 bývalými politickými vězni a exulanty z Kuby. Založil také PEN klub kubánských exilových spisovatelů. Kromě svých protirežimních aktivit se intenzivně věnuje boxu. Žije v Miami a má dva syny.