Vladimír Dvořáček

* 1936

  • „Já sám, když jsem byl dítě, tak co bylo německé, to se ničilo. To byla taková nevraživost proti všemu německému. Já jsem měl německý slabikář, to byl krásnej slabikář, mně by se býval později hodil. Všechno, co bylo napsáno německy, tak jsme černili tuší, tak jako za první republiky. Za protektorátu se černilo zase všecko, co bylo československé, tak se černilo taky tuší.“

  • „Potom byly prověrky a museli jsme všichni říkat, jestli jsme s tím souhlasili, nebo nesouhlasili. Já to musím říct tak, jak to řekl při prověrkách jeden kolega. Byli jsme poseroutkové, vlezdoprdelisté a vrtichvostové. Takže já jsem byl trochu ten poseroutka, vrtichvost jsem nebyl, ani ten druhej. Ale když se mě zeptali, jestli to bylo správně, že sem přišli ti Rusové a další, tak jsem řekl z takového vnitřního pocitu, že kdyby sem nepřišli, tak se zde ten socialismus neudržel, čili zachránili socialismus.“

  • „Když bylo po té hlavní akci, přišel ten dědeček, když se to tam uvolnilo, měli už ty dva zastřelené, měli i Krejčíře, ale ještě neměli toho třetího, který jim pořád chyběl. Ta gestapačka zatopila v kamnech, že jim uvaří nějakou horkou polévku nebo nějakou dobrotu, a tím, jak zatopila, tak Karel se začal v komíně dusit. A protože oni měli s sebou vlčáka, psa, to SS komando, tak ten pes, jakmile sjel Karel z toho komína dolů do toho prostoru, tak to tam udělalo určitý hluk a pes začal skákat na dvířka, někdo je otevřel, tak Karel už omámený kouřem vypadl ven.“

  • „Potom jsme byli v Hradišti. Tam byl nějakej konspirační byt přímo. ‚Budu na vás čekat na určitém náměstí před vraty.‘ Tak jsem tam přišel jako vojáček a teď on šel dál do bytu, měl klíč, otevřel si, přišli jsme do jedné místnosti a teď: ‚Napište mně, co včera dělal třeba Strachwitz.‘ Co já jsem mu mohl napsat, uklízel chodby, zúčastňoval se nácviku a to bylo všechno, co jsem mohl na vojně napsat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    V Boskovicích, 19.08.2019

    (audio)
    délka: 02:36:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    V Boskovicích, 09.07.2020

    (audio)
    délka: 01:38:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ani ty jim…

Vladimír Dvořáček, maturitní fotka, rok 1955
Vladimír Dvořáček, maturitní fotka, rok 1955
zdroj: archiv pamětníka

Vladimír Dvořáček se narodil 29. listopadu 1936 ve Velenově u Boskovic. V dětství těžce onemocněl a následně trpěl srdeční vadou a zhoršením zraku. V okolí rodné obce operovali partyzáni. Po prozrazení jejich úkrytu byli v dubnu roku 1945 nacisty popraveni jeho strýc a teta, Josef a Marie Krejčířovi. Po složení maturitní zkoušky šel v roce 1955 studovat pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova a ruský jazyk. Během vojenské prezenční služby v Uherském Hradišti byl několikrát kontaktován vojenskou kontrarozvědkou a musel chodit pravidelně informovat kpt. Oldřicha Babulu převážně o vojínovi Josefu Strachwitzovi. V Archivu bezpečnostních složek je veden mezi spolupracovníky, ale žádný spis se nedochoval. V roce 1960 se oženil s Marií Dyčkovou a narodili se jim dva synové, Vladimír a Libor. Celý život pracoval ve školství jako učitel a později byl zástupcem ředitele na základní škole v Knínicích a v Boskovicích. Po událostech v roce 1968 přiznává, že byl jeden z těch, kteří drželi linii a byli zticha, přestože s invazí vojsk Varšavské smlouvy nesouhlasil. Zajímal se o odboj během druhé světové války, zkontaktoval se i s tehdejšími partyzány a navštívil Sovětský svaz, ale vnitřně měl problém s podáním historie partyzánského hnutí podle tehdejšího jednostranného výkladu. Hrál s dechovkou, výtvarně se podílel na různých oslavách a později jako nestraník dělal předsedu SČSP (Svazu československo-sovětského přátelství). S velkou úlevou přivítal rok 1989 a události s ním spojené. V roce 1997 odešel do důchodu a v současné době žije v Boskovicích.