kardinál Jaroslav Dominik Duka

* 1943  

  • „21. srpna 1969 jsem byl na Václaváku. Ale potom jsme utíkali, protože jsem tam byl s doktorem Metodějem Habáněm, který měl tolik roků, kolik teď já. A měl jsem o něj skutečně obavy, kdyby ho vzali pendrekem. Řekl jsem: ‚Otče, my se musíme opravdu uklidit, protože tu začali zatýkat.‘ Číšník z hotelu Sofia nás provedl, dodnes nevím jak, těmi dvorky a vyšli jsme u Wilsoňáku (hlavní nádraží – pozn. ed.).“

  • „Skončil jsem (na faře v Čížkově – pozn. ed.). Část věcí jsem si už nastěhoval do Plzně do Revoluční ulice 50, kde (jsme získali prostor pro komunitu – pozn. ed.) díky jednomu našemu páterovi, který byl právník a často v těch letech vystupoval pod pseudonymem Advokát chudých. (Nebyl sám, tuto přezdívku mělo více lidí). Žili tam manželé, paní byla Chorvatka. Každý ze tří dominikánů si zakoupil jednu pětinu domu. Měli jsme tedy tři pětiny, manželé měli dvě pětiny. Tím jsme to brali, že je to trošku sanované. Měli jsme takovou minikomunitu, kterou jsme zřídili podle vzoru františkána P. Baptisty Bárty.“

  • „Tam byl zlom. Moje sestra je o tři roky mladší, před ní už se všechno neříkalo. Například otázka Pionýra. My jsme viděli rušení Skautu. Takže potom jsme byli trampové a sháněli jsme skautské oděvy. Jezdili jsme sami na kola od čtrnácti let. Já jsem nosil košili sestřenice, protože bratranci už neměli doma skautskou košili. Musím říci, že jsme skutečně terorizovali, šikanovali pionýry. Protože jich byla menšina. Dosazovali jsme si vlastní vládu, nikoliv s Pionýrem a komunistickou stranou. Když si to uvědomuji, tak i lidé, kteří byli v partaji a děti měli v Pionýru, to nikdy neudali. Nestalo se, aby to vyšetřovala policie. Největší hrdinství bylo, když jsme házeli letáky s naší a americkou vlajkou a textem: ‚Lid USA zdraví opozici v ČSR.‘“

  • „V letech 1981–1982 jsem dostal patnáct měsíců mimořádné dělnické univerzity na Borech. V té době se tam ocitlo vedení Charty i katoličtí aktivisté. Takže tam byl Václav Havel, Jiří Dienstbier, Albert Černý, před i po ministr obchodu a místopředseda vlády Václav Valeš a někteří další. Rovněž tam byl páter Lízna a páter Radim, Josef Vlček, který byl vedoucím nakladatelství Matice Cyrilometodějské. Byl tam i zmíněný plukovník Zbyněk Čeřovský. Byla to pro mne osudová chvíle, po roce 1989 jsem se ocitl v roli: ‚Běž, dojednej, vždyť ty znáš Havla, znáš Dienstbiera...‘ Mohl jsem se takto pohybovat, což bylo trošičku rozhodující. Tak jsem se 16. prosince 1989 posadil na židli na Předsednictvu vlády v kanceláři Mariána Čalfy. Jednání bylo vedeno s Jánem Čarnogurským jako místopředsedou, později s Jozefem Mikloškem, s premiérem Čalfou, se kterým se jednalo velmi dobře. A ještě jsem vyjednávací židli neopustil, i když bych ji nikomu nepřál.“

  • Celé nahrávky
  • 5

    Pražské arcibiskupství, Hradčanské náměstí, Praha 1, 02.09.2015

    (audio)
    délka: 01:20:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk nemusí vidět životní zkoušky a překážky tragicky

Duka previous.jpg (historic)
kardinál Jaroslav Dominik Duka
zdroj: http://www.dominikduka.cz

Kardinál Jaroslav Dominik Duka OP se narodil 26. dubna 1943 v Hradci Králové. Pocházel z vojenské rodiny. Jeho otec František Duka za války sloužil ve Vládním vojsku, dezertoval, přešel do Velké Británie a vstoupil do Československé zahraniční armády. Působil jako zbrojíř u 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force a po roce 1948 byl jako další vojáci ze západní fronty v komunistickém Československu vězněn. Pamětník vystudoval jedenáctiletou střední školu v Hradci Králové. Z kádrových důvodů mu neumožnili dále studovat, pracoval v továrně ZVÚ, kde se vyučil strojním zámečníkem. Až v roce 1965 jej přijali na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Dokončil ji v roce 1970 a byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-1975 působil v duchovní správě v západních Čechách - v Chlumu Svaté Máří, Jáchymově a Čížkově. V roce 1968 vstoupil do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik. Když mu v roce 1975 západočeský krajský národní výbor odebral státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, našel zaměstnání jako rýsovač ve Škodových závodech v Plzni. V domě v Revoluční ulici si s dalšími dominikány zřídili malou tajnou řeholní komunitu. Dále se věnoval organizaci tajného řádového studia a vydávání a šíření samizdatové náboženské literatury. Za tuto činnost byl v roce 1981 odsouzen k trestu patnáct měsíců vězení za trestný čin maření dozoru nad církvemi. Trest vykonal v borské věznici v Plzni. V letech 1986-1998 zastával funkci provinciála Československé dominikánské provincie, v letech 1998-2009 působil jako biskup královéhradecký. V roce 2010 jej papež Benedikt XVI. jmenoval arcibiskupem pražským a v roce 2012 kardinálem.