Bohumil Dubec

* 1916  †︎ unknown

  • „Vyhodili mě, a co teď? Šel jsem na anglické velvyslanectví a tam mi řekli: ‚Kamaráde, když se dostaneš přes hranice, tak tě klidně vezmeme zpátky do Anglie.‘ To už jsem byl ženatý, a tak jsme to s manželkou udělali. Převedl nás hajný a říká: ‚Běžte tady rovně a dostanete se na německou patrolu a ta se už o vás postará.‘ Samozřejmě mě to stálo 15 tisíc dolarů a navíc jsme hajnému nevěřili. Myslel jsem si, že potřebuje akorát peníze. Ale náhodou mluvil pravdu.“

  • „Jednou jsem přistával na pláži, měl jsem něco s motorem, a najednou vidím chlapa s kosou. Byli jsme varováni, že tam jsou miny. Tak jsem zůstal stát. Měl jsem kombinézu a anglicky jsem neuměl, tak si myslel, že jsem Němec. Začal anglicky nadávat, já jsem mu nerozuměl, ale pak jsem sundal kombinézu, kde jsem měl napsáno Czechoslovakia. Tak to bylo hned jiné. Vzal mne kolem krku a říká: 'My jsme mysleli, že jsi German.'“

  • „Nejvíc jsme dělali to, že když Němci létali bombardovat Anglii, když se vraceli, neměli moc benzínu a když přistávali, tak jsme je ostřelovali. Bylo to záludné, ale naučili jsme se to od Němců. Ti dělali to samé.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    12.08.2003

    (audio)
    délka: 01:06:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Letec i vyhnanec

Bohumil Dubec se narodil 25. listopadu 1916 v tehdy ještě samostatné obci Svítkov, dnes součásti Pardubic. Otec pracoval na dráze a matka se starala o domácnost. Měl ještě bratra a sestru. Vyučil se strojním zámečníkem a dva roky studoval na průmyslové škole. Hrál fotbal a zajímal se o letectví. Rok strávil v leteckém učilišti v Prostějově a pak odešel do pardubického Aeroklubu, kde složil pilotní zkoušky. Roku 1938 byl odveden na vojnu a narukoval v Hradci Králové. Krátce pobyl ve stíhací škole v Chebu. Poté, co byli po zabrání Sudet propuštěni, se dozvěděl o vznikajících zahraničních jednotkách. Spolu s kamarády odjel na začátku roku 1939 vlakem přes Ostravu do Polska. Z Poznaně putoval lodí přes Dánsko a Švédsko do Francie. Tam se upsal k pětileté službě pro cizineckou legii a dostal se do Afriky. Výcvik probíhal v prostředí pouště až do chvíle, kdy vypukla druhá světová válka. Poté se Bohumil přemístil do Chartres a po zaškolení konečně nastoupil jako pilot pozorovacích letů. Radost však netrvala dlouho. S tím, jak francouzské jednotky ustupovaly německé agresi, došlo opět k rozpuštění jeho jednotky. S velkými peripetiemi se nakonec Bohumil v říjnu 1940 dostal do Anglie. Vstoupil do československé armády ve službách RAF a zprvu patroloval nad kanálem La Manche. Později se stal i pilotem Liberatoru a operoval ve Skotsku. Po skončení druhé světové války se vrátil do Československa v hodnosti major. Byl vyznamenán Československým válečným křížem, vyznamenáním Za chrabrost před nepřítelem a medailí Za zásluhy. Do roku 1948 sloužil na letišti ve Kbelích. Po únorovém puči o místo přišel a rok nato ilegálně odešel se svou ženou do Německa a pak dál do Anglie. Své služby nabídl britské armádě, ale byl odmítnut. Zpět do republiky se vrátil až po smrti své ženy po sametové revoluci.