Miroslav Drábek

"Měl jsem režijní průkazku a cestoval vlakem zadarmo. Ráno ve čtyři hodiny jezdil vlak na Prahu-střed [dnešní Masarykovo nádraží]. Hned jsem zašel do České národní banky, kde pracoval Miloš Volák Pecka. Tam bylo takové shromaždiště samizdatů. Potkal jsem tam Andreje Stankoviče, chodil tam i Václav Benda. Vydával se tam PARAF. Co jsem přivezl, to [Miloš Volák Pecka] vzal, nakopíroval a poslal dál. Měl na tom asi takový byznys, ale bylo od něj spoustu literatury. Dělal vazače v České národní bance. Přišel jsem vždy na vrátnici, řekl, že chci Miloše Voláka, a on si mě vyzvedl. Seděl jsem u něj hodinu dvě a povídali jsme si. Vyměnili jsme nějaké knihy a peníze a šli jsme. Pod svícnem byla největší tma."

"Babička bydlela kousek ode mě. Pásky a knížky jsem neměl doma kvůli domovní prohlídce. Ten den jsem k [babičce] šel pro nějaké pásky. Nesl jsem obrovskou tašku a v ní plno pásek a samizdatů. Jdu kolem souseda a slyším, jak se po mně ptají esembáci v zeleném, kde bydlím. On jim řekl, že bydlím dál, kdyby mě sebrali s tou taškou. Popoběhl jsem k sousedovi, kterému jsem půjčoval taky knížky. Byl spolehlivý, tak jsem u něj ty věci nechal a šel jsem jim naproti. Sebrali mě a odvezli na ostrovskou fízlárnu a tam už seděli hodný a zlý, jak to bývalo, a vyslechli mě. Myslím si, že jsem měl štěstí na okolí, že mě nikdo neudal. Je pravda, že jsem si dával hodně pozor, protože o archiv jsem měl strach. Nešel jsem tomu úplně naproti, aby mi chodili na domovní prohlídky. Znal jsem příběhy Petra Cibulky, kterému pásky sebrali. Měl jsem strašný strach, aby se mi prohrabovali ve skříních."