Carlos De la Cruz

„Téměř všichni diktátoři dokážou ve svých projevech nabízet návrhy a řešení, které jsou naprosto odlišné a často se až navzájem vylučují, to vše v tom samém projevu. Umí to opravdu velmi dobře. Když si člověk ten projev poslechne, pořádně vlastně neví, o čem ten politik mluvil. Jinými slovy, člověk si tam může najít přesně to, co chce slyšet. Naopak pokud je někdo předem naladěný proti, bude opět slyšet jen to, co chce, protože chce slyšet to špatné. Jedná se o typickou vlastnost diktátorů.“

„Když jsem viděl, co se dělo s lidmi, kteří opustili Kubu přes přístav Mariel... celé se to odehrálo za okolností, které byly nepříznivé jak pro Spojené státy americké, tak pro Kubánce v Miami, a i ti lidé, kteří přicházeli, se museli často potýkat s předsudky, které si sami nezasloužili. Prospěch z toho měl akorát kubánský režim. Já jsem si řekl, že to zkusím změnit. Takže jsem hovořil se senátorem Grahamem... zasedal jsem tehdy v radě United Way, a tak jsem hovořil i s ředitelem United Way a nabídl jsem mu, že tato organizace by se mohla angažovat a pomoci Kubáncům čekajícím v Guantánamu. Šel jsem si také promluvit s lidmi z kubánských a amerických rádií. V té době jsem měl distribuční služby na automobily a také jsem distribuoval pivo Budweiser a byl jsem pravděpodobně největší inzerent rádií. Šel jsem tedy za nimi a žádal jsem je, aby o Kubáncích v Guantánamu nemluvili, protože kdyby o nich hovořili, celá situace by se zpolitizovala a já jsem člověk, který preferuje řešit věci v klidu a bez zbytečné pozornosti. Neříkám, že jsem to dokázal sám, ale podařilo se to společnými silami. David Laurens tehdy vedl noviny El Miami Herald a také se mnou zasedal v United Way. Byl to můj přítel a spolupracoval se mnou. O lidech čekajících v Guantánamu se mnoho nehovořilo, což jim umožnilo klidný přesun do Spojených států amerických. Nebralo se to ani jako vítězství, ani jako porážka. Nahlíželo se na to prostě jako na skupinu lidí, kteří sem chtěli v klidu a míru přijít, a to se jim taky umožnilo. Pomáhalo se jim najít bydlení, zařídit řidičský průkaz a tak dále...“