Radomír Daněk

* 1965

  • „Sražené stoly a kolikrát to bylo zajímavý, několikrát to bylo takový nudný. Když byly stoly celé obsazené, tak na jedné straně se rozebírala politická situace, právě ty petice a takové věci. Uprostřed hráli kluci na kytary – Kryla, Hutku a takový ty věci. Kdo co uměl. A na druhé straně třeba hráli kluci karty o peníze. Byla to všehochuť, ale byla to soudržnost lidí a měli jsme pocit vzdoru vůči něčemu.“

  • „Když jsem šel do služby, tak jsem měl opravdu strach, aby nikdo nešel, aby se nemusela používat zbraň, protože nám tam radili: ‚Střílejte dávkama a první dávku dejte do toho člověka a druhou dávku dejte do vzduchu jako varovný výstřel. Nikdo nepozná, který byl varovný a který byl….‘ To nám dávali vojáci z povolání jako rady.“

  • „Nebyl jsem úplně střízlivý a potkal jsem se v restauraci Praha s klukem a holkou ze Zlína. Nadával jsem na režim a on říkal, ať nenadávám a podepíšu SPUSA. Zeptal jsem se, co to je, a on odpověděl, že Společenství přátel USA. Začali jsme se o tom bavit a já řekl, že podepíšu. Upozornil nás, že jména vyjdou v časopise SPUSA, a já řekl, že mně to nevadí. Bylo to i tím alkoholem, že jsem měl daleko větší odvahu. Podepsali jsme to a pak se chvíli nic nedělo a i jsem zapomněl, že jsem to podepsal. Prostě jsem pořád chodil k Jirsákovi, což bylo takové doupě závadové mládeže, kde chodily máničky a kde se člověk ledacos dověděl. Mám pocit, že to tehdy byl tatínek od Honzy Havlíčka, který mi domů přinesl obálku a v ní Lidové noviny, Vokno a spoustu dalších tiskovin.“

  • „Stanislav Devátý už byl v ilegalitě a měl po prvním propuštění, jak držel hladovku. Tak jsme jeli k němu do garsonky a tam jsme dostali nějaké tiskoviny. Mám pocit, že tam bylo i Několik vět. Pak se jelo ještě k jednomu člověku a následně jsme to roznášeli v Uničově a v Šumperku. Mezitím jsem ještě jezdil s panem Veberem na biblické hodiny. Pro mě to byl úžasný zážitek. Pro mě byl velikánskou osobností, a když se mě zeptal, co když Bůh není, co když jsme si ho jen vymysleli... To byla facka, když jdete z biblické hodiny. Zasadil takové semínko, aby člověk přemýšlel a nebral to automaticky. To jsem také pochopil s odstupem času.“

  • „Na muzice jsme se dověděli, že zmlátili studenty, a poprvé tam přišli jen dva policisté a nijak nezakročili a odešli pryč. Podepisovala se tam petice za zrušení koksárny. V Šumperku se ale petice podepisovaly často. Jako třeba za propuštění Standy Devátého nebo Cibulky. Všichni, co chodili k Jirsákovi, to podepisovali. Bylo tam takové centrum. V pondělí jsme se sešli v Moravanu a tam se domluvila první demonstrace v Šumperku, která proběhla v úterý. Takže já s Láďou Kočibem jsme obíhali lidi kvůli účasti na demonstraci. Mně připadlo důležitější, aby se demonstrovalo i na těch malých místech, než aby v Praze bylo celé Československo. Takže já osobně jsem na žádné demonstraci v Praze nebyl, ale byl jsem na všech v Šumperku.“

  • „Bratr s rodinou dostali devizový příslib do Jugoslávie a já jsem si do Jugoslávie koupil zájezd. Dali jsme si scuka ve Splitu. Nahlásil jsem, že jedu na výlet do Splitu a za pár dní se vrátím. Potkali jsme se tam s bratrem. Nasedli do auta a celou noc jeli směrem k italským hranicím. Ráno jsme byli v Pule a pak jsme dojeli až do Koperu. Na celnici nám jugoslávský celník říkal, že musíme mít vízum, že je v Koperu konzulát, a jak nám dají vízum, že nás pustí. Vrátili jsme se natěšení, že pojedeme do Itálie, a švagrová dostala záchvat kašle, ale takový, že kašlala krev. Pro bráchu to bylo strašně těžký rozhodování, jestli tam začít hned v nemocnici. Takže jsme měli dilema. Dával mi peníze, ať emigruji sám. Říkal jsem mu, že když to udělám, tak mu seberou pas a už se ven nedostane. Tak jsme tam seděli a diskutovali a nakonec se rozhodli vrátit, že to do dvou let znovu zkusíme. Takže já jsem se vrátil v červnu z Jugoslávie a pár lidí vědělo, že se nechci vrátit, a byli překvapeni, když jsem přišel do hospody.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rejchartice, 11.04.2017

    (audio)
    délka: 02:26:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Šumperk, 22.05.2022

    (audio)
    délka: 01:49:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Mladý řezník v disentu

Radomír Daněk
Radomír Daněk
zdroj: archiv pamětníka

Radomír Daněk se narodil 6. října 1965 v Šumperku. Na konci osmdesátých let mezi přáteli v Šumperku distribuoval samizdat a petice. Sám se stal aktivistou Společenství přátel USA (SPUSA) a podepsal petici Několik vět. Navštěvoval také biblické hodiny v Hrabové a Hosticích, jež vedli pronásledovaní kněží Jiří Veber a Emil Jan Havlíček. V listopadu 1989 v Šumperku spoluorganizoval demonstrace proti komunistickému režimu. Po pádu komunismu vystřídal několik zaměstnání a pracoval i v Itálii, Německu či Bulharsku. Následně se přestěhoval do Rejchartic, aby se postaral o svého nemocného otce. V této obci už zůstal a žije v ní společně se svou manželkou Veronikou a jejich čtyřmi dětmi. Začal soukromě hospodařit a dnes se stará o početné stádo hovězího dobytka a padesát hektarů pastvin. V roce 2017 jej ocenili jako účastníka odboje a odporu proti komunismu.