Vratislav Cvejn

* 1950  

  • „Scházeli jsme se tady a měli jsme kontakt na v podstatě tajného kněze pátera Bártu, který v té době držel při životě podzemní františkánský řád. On byl několikrát zavřený. V roce 1968 nebo možná ještě na jaře jsme se scházívali na faře, ne doma. To byla nejdříve na faře mládež a vedl ji mladý kněz, páter Opletal. Ten měl slabost pro mládež. Na faře na Malém náměstí se vždycky ve čtvrtek scházely holky a v pondělí kluci. Tam měl malý byteček a my jsme tam seděli na posteli, na skříních a na lavici a dvě hodiny týdně se tam probíral katechismus. To byl náš základ víry. A tam jsme také poznali pátera Bártu, kterého někdy pozval a on nám tam chodil vyprávět své zážitky. Ta známost pak pokračovala, i když už se na faře scházet nedalo. Všechno pak bylo zrušené. Vydrželo to ještě tak rok dva po roce 1968 a pak to všechno skončilo. My se ale scházeli doma a toho pátera Bártu jsme si sem někdy pozvali. On bydlel Na Perštýně, oficiálně jako invalidní důchodce.“

  • „A tak jsem tam stál pod tím mostem, sesedl jsem z kola, trochu jsem se uklidil na stranu a z náklaďáku vyskákali ti ruský kluci se samopaly. Koukali, co se děje a jeden z nich preventivně přede mnou pokropil fasádu. Tenkrát to byla budova okresního národního výboru. Když tahle vypjatá chvilka skončila, radši jsem se sbalil a jel domů. Později jsem si ty důlky ve fasádě vyfotil na důkaz toho, že jsem tam byl. Pak si ještě pamatuji, že začaly starosti, jestli bude válka, nebo nebude válka a jestli jsme zásobovaní a začalo se chodit se síťovkami, kde je co ještě ke koupi, ve kterém krámu mají ještě housky a ve kterém už ne. Do večera byly krámy vykoupené. Pak se jídlo těžko shánělo. Ale na druhou stranu, že bychom měli hlad, tak to se nestalo.“

  • „Sametová revoluce. My jsme vůbec nebyli překvapení. Vím, že lidi v práci si říkali: ‚Co chtějí? Co se komu děje a co se komu nelíbí?‘ Ale my jsme věděli, proč to je. Já byl takový nesmělý, ale většina mých vrstevníků byla v Občanských fórech všelijak činná a ledacos dělali a zařizovali. Psali jsme plakáty, chodili jsme roztahovat transparenty před radnici. To všechno jsme dělali. Já byl také v Občanském fóru v podniku, jenže jsem těm chlapům nestačil. Ze začátku jsem s nějakou komisí objížděl stavby a přesvědčoval lidi, že předěláme ROH [Revoluční odborové hnutí] a takové věci, ale ti lidi, co to uměli, tak ti za měsíc za dva převlékli kabát a převzali zpátky aktivitu. Jenom ti, co byli tím tvrdým komunismem zkorumpovaní, tak ti odpadli, a ti, co byli lišky podšité, ti to převzali. Vím, že ti v tom našem závodě byli chytří a najednou chtěli dělat vedoucí a nakonec to dopadlo tak, že se nedohodli a stavební závod se za dva roky rozpadl. Jak přestalo být to totalitní vedení, tak přestalo být vedení jako takové. Musely se vytvořit nové struktury hospodářství. Celé hospodářství se muselo přerodit kvůli tomu, že přestalo být direktivní řízení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 10.12.2015

    (audio)
    délka: 52:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěli jsme ty fotky raději spálit, ale přežily schované pod knihami

Vratislav Cvejn v roce 2020
Vratislav Cvejn v roce 2020
zdroj: soutěž

Vratislav Cvejn se narodil 19. července 1950 v Liberci, dětství a mládí prožil s rodiči a pěti sourozenci v Harcově, dnes patřícímu k Liberci. Rodina byla věřící. Vratislav vystudoval stavební průmyslovou školu a celý život pracoval v oboru. Ve svých 18 letech byl očitým svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 v Liberci a události fotograficky zdokumentoval a uchoval pro příští generace. Patřil ke křesťanské mládeži, která se scházívala po bytech i na faře. Poté, co se osamostatnil a založil rodinu, se za normalizace stával pravidelným místem setkání věřících také jejich byt. Stýkali se mimo jiné například s tajným knězem Janem Baptistou Bártou. Vnímali, že jsou sledováni, přátelé je nabádali k opatrnosti, ale zadrženi nikdy nebyli. Manželka Vratislava Cvejna popisuje, jakými problémy kvůli víře procházela její dcera na prvním stupni základní školy, i ona jako učitelka mateřské školy.