Vratislav Cvejn

„A tak jsem tam stál pod tím mostem, sesedl jsem z kola, trochu jsem se uklidil na stranu a z náklaďáku vyskákali ti ruský kluci se samopaly. Koukali, co se děje a jeden z nich preventivně přede mnou pokropil fasádu. Tenkrát to byla budova okresního národního výboru. Když tahle vypjatá chvilka skončila, radši jsem se sbalil a jel domů. Později jsem si ty důlky ve fasádě vyfotil na důkaz toho, že jsem tam byl. Pak si ještě pamatuji, že začaly starosti, jestli bude válka, nebo nebude válka a jestli jsme zásobovaní a začalo se chodit se síťovkami, kde je co ještě ke koupi, ve kterém krámu mají ještě housky a ve kterém už ne. Do večera byly krámy vykoupené. Pak se jídlo těžko shánělo. Ale na druhou stranu, že bychom měli hlad, tak to se nestalo.“

„Sametová revoluce. My jsme vůbec nebyli překvapení. Vím, že lidi v práci si říkali: ‚Co chtějí? Co se komu děje a co se komu nelíbí?‘ Ale my jsme věděli, proč to je. Já byl takový nesmělý, ale většina mých vrstevníků byla v Občanských fórech všelijak činná a ledacos dělali a zařizovali. Psali jsme plakáty, chodili jsme roztahovat transparenty před radnici. To všechno jsme dělali. Já byl také v Občanském fóru v podniku, jenže jsem těm chlapům nestačil. Ze začátku jsem s nějakou komisí objížděl stavby a přesvědčoval lidi, že předěláme ROH [Revoluční odborové hnutí] a takové věci, ale ti lidi, co to uměli, tak ti za měsíc za dva převlékli kabát a převzali zpátky aktivitu. Jenom ti, co byli tím tvrdým komunismem zkorumpovaní, tak ti odpadli, a ti, co byli lišky podšité, ti to převzali. Vím, že ti v tom našem závodě byli chytří a najednou chtěli dělat vedoucí a nakonec to dopadlo tak, že se nedohodli a stavební závod se za dva roky rozpadl. Jak přestalo být to totalitní vedení, tak přestalo být vedení jako takové. Musely se vytvořit nové struktury hospodářství. Celé hospodářství se muselo přerodit kvůli tomu, že přestalo být direktivní řízení.“