Oldřich Čunek

* 1927

  • "Oni [Korejci] byli chudáci. Protože se tam natíraly dveře a to sám člověk neobrátí, nebo ztěžka, tak jsem měl přidělené pracovníky. A já jsem psal ženě domů a ona mi pro jednoho z těch pracovníků, který měl hodně dětí, poslala takové pěkné věci pro děti, šály a takové drobnosti. Ale on se bál si to vzít, takový tam byl režim. Ti lidé se neměli dobře, tam se totiž ani milenci nemohli držet za ruku nebo sedět vedle sebe na lavičce. Kdepak, to bylo proti řádu. Takže tam panovala veliká přísnost. A zvlášť na těch lidech, kteří se mnou pracovali, jsem viděl, jak se bojí toho, že by byli režimem šikanováni."

  • "Už hučela letadla a padaly bomby, některé spadly i na Antonínovu ulici. Před náš dům spadla bomba a byl tam obrovský kráter. A z vedlejšího domu z Antonínovy ulice, asi takových 300–400 metrů, vyletěl takový překlad z okna a prorazil v našem obývacím pokoji stěnu a přistál v obývacím pokoji, který jsme zrovna měli rozmalovaný. A naše sestra Helena se zdržela doma, a když padaly bomby, tak naráz v tom dýmu a kouři a v zápachu těch bomb, které vybuchovaly, běžela od našeho domu přes Antonínovu ulici na louku k tomu kopečku za námi, my jsme ještě seděli s tatínkem na louce. Když jsme viděli tu hrůzu, jak padají ty bomby z nebe, tak jsme se sebrali a honem do toho kopečku, tam byl takový bunkr a tam jsme se schovali."

  • "Prezidenta Masaryka jsem viděl, když projížděl cestou z Otrokovic v otevřeném autě a lidé mu mávali, tak to si ještě pamatuju. A u prezidenta Beneše si pamatuju i ten jeho proslov [ve Zlíně]. Ale nejvíc si pamatuju Klementa Gottwalda. Ten byl opilý a mluvil z té tribuny pod Velkým kinem k národu, celkem jsem to nevnímal. Zdálo se mi, že není normálně při smyslech. Ale mluvil ke komunistům a k těm svým přátelům. Klement Gottwald, toho si teda pamatuju dobře."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 17.12.2022

    (audio)
    délka: 04:02:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 06.08.2023

    (audio)
    délka: 02:28:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Poté, co jsem uvěřil, se můj život úplně změnil

Před vojnou, cca 1949
Před vojnou, cca 1949
zdroj: archiv pamětníka

Oldřich Čunek se narodil 29. září 1927 ve Vsetíně, většinu života ale prožil ve Zlíně, kde jeho otec Josef Čunek založil za první republiky lakýrnickou živnost. Za druhé světové války byl otec za činnost v protinacistickém odboji zatčen gestapem a půl roku vězněn v Grazu. Do života rodiny Čunkových také významně zasáhl ničivý spojenecký nálet na Zlín v listopadu 1944, který jim poškodil dům. Pamětník se po měšťanské škole vyučil lakýrnickému řemeslu, připravený převzít otcovu dílnu. Plány však překazil komunistický převrat v únoru 1948, který rodinu o firmu připravil. Oldřich Čunek poté spolu s bratrem Josefem pracoval u Pozemních staveb. V období normalizace absolvoval pracovní zájezdy do Severní Koreje, Číny a Egypta. V roce 1952 se oženil, z manželství se narodily čtyři děti. V roce 1987 odešel Oldřich Čunek do důchodu. Celý život byl aktivním sokolem a je hluboce věřícím evangelíkem. V roce 2023 žil ve Zlíně.